17 C 12/2025-100 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2025 (doplněnou vyjádřením ze dne 7. 4. 2025 – na č. l. 57 spisu) se žalobkyně domáhala zaplacení 246 118 Kč (jistiny úvěru ve výši 172 116 Kč a smluvní pokuty ve výši 74 002 Kč) s úrokem ve výši 60,31 % ročně z částky 145 366,39 od 28. 10. 2023 do 20. 11. 2023 v kapitalizované výši 5 629,20 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 145 366,39 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 10. 2023 dosáhne částky 573 048 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 172 116 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 10. 2022, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, přičemž částka 126 998 Kč byla vyplacena přímo žalovanému a částka 32 002 Kč byla použita ke konsolidaci (dřívější) smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2021, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném dne 30. 6. 2025; na jednání se nedostavil řádně předvolaný žalovaný a nepožádal o odročení, proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázané následující právně významné skutečnosti.5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. , hodnota, (na č. l. 9 spisu) vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 10. 2022, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkem 477 540 Kč, ve splátkách ve výši 9 070 Kč měsíčně. Z dohody o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 10. 2022 (na č. l. 20 spisu) vzal soud za prokázané, že strany uzavřely doplňující dohodu, ve které se žalobkyně zavázala použít částku 23 002 Kč k předčasnému splacení celého úvěru ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2021 a vyplatit žalovanému (jen) částku 126 998 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. , hodnota, (na č. l. 72 spisu) vzal soud za prokázané, že strany uzavřely rovněž (dříve) smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 9. 2021, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkem 54 324 Kč, ve splátkách ve výši 1 720 Kč měsíčně (dále též jen „novější/starší smlouva“).6. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu (na č. l. 31 spisu) vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala částku 23 002 Kč na vlastní účet a částku 126 998 Kč na účet žalovaného platbami ze dne 3. 10. 2022. Z výpisu z účtu (na č. l. 85 spisu) vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala částku 25 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 15. 9. 2021.7. Z karty klienta (na č. l. 36 spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil na smlouvu o úvěru č. , hodnota, (novější smlouvu) celkem 81 630 Kč. Z karty klienta (na č. l. 65 spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil na smlouvu o úvěru č. , hodnota, (starší smlouvu) celkem 43 035,67 Kč.8. Z potvrzení o příchozích úhradách (na č. l. 34 a 35 spisu) vzal soud za prokázané, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání za měsíce červenec 2022 a srpen 2022 (tj. před uzavřením novější smlouvy) činil 32 454,50 Kč. Z potvrzení o příchozích úhradách (na č. l. 82 a 83 spisu) vzal soud za prokázané, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání za měsíce červenec 2021 a srpen 2021 (tj. před uzavřením starší smlouvy) činil 29 213 Kč; z potvrzení o příchozí úhradě (na č. l. 84 spisu) soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti, neboť jde o doklad příjmu žalovaného za měsíc květen 2021, ale doklad příjmu za měsíc červen 2021 chybí, takže jde o relativně nesouvisející období staršího data (období května 2021, přičemž smlouva byla následně uzavřena v polovině září 2021).9. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 3016 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.15. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky jednak na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 9. 2021, jednak na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 10. 2022, která je podle svého obsahu změnou závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, které jsou neplatné, neboť žalobkyně před jejich uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k výdajům žalovaného chybí podkladový materiál; jestliže není postaveno najisto, kolik činily výdaje žalovaného (např. výpisem z účtu za poslední 3 měsíce), tak nelze činit rozvahu, ani usuzovat na to, zda bude schopný úvěry splácet. Takový nedostatek nelze kompenzovat různými výpisy (na č. l. 29 a 30 spisu), které o konkrétních výdajích žalovaného nevypovídají ničeho, ani prohlášeními spotřebitele (na č. l. 12 a 64 spisu), neboť na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).16. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 27 332,33 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutými jistinami spotřebitelského úvěru ve výši 151 998 Kč (tj. 25 000 Kč + 126 998 Kč) a částečným plněním žalovaného v celkové výši 124 665,67 Kč (tj. 43 035,67 Kč + 81 630 Kč), jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (včetně úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), jak je uvedeno v bodě II. výroku17. Budiž – jen ve vztahu ke starší úvěrové smlouvě – poznamenáno, že soud neaplikoval § 87 odst. 1 větu II zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, z důvodů uvedených např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.18. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.19. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.