17 C 90/2025-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 61 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 100 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 1. 11. 2024, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 11. 2024, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem 59 500 Kč, ve splátkách ve výši 11 900 Kč dvoutýdenně.4. Z potvrzení o provedené platbě, jakož i ze sdělení , právnická osoba, ., vzal soud za prokázané, že dne 1. 11. 2024 žalobkyně poukázala částku 35 000 Kč na účet žalované.5. Lustrací v obchodním rejstříku soud zjistil, že v době uzavření smlouvy mezi předměty podnikání žalobkyně patřilo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Z webových stránek , internetové stránky, soud zjistil, že žalobkyně inzeruje úvěry jako půjčky pro živnostníky.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná splatila celkem 900 Kč.9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském, nikoli podnikatelském úvěru, neboť do předmětu podnikání žalobkyně spadá poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů, smlouva vykazuje všechny pravidelné znaky spotřebitelského úvěru, kterými jsou např. netransparentní, adhezní podmínky a zjevně nepřiměřená roční procentní sazba nákladů ve výši 350 % ročně (výpočet soudu), a žalobkyně ani netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo lze usuzovat na uzavření smlouvy v rámci podnikatelské činnosti žalované; okolnost, že žalovaná byl držitelkou živnostenského oprávnění, nebo označení smlouvy jako podnikatelské a žalované jako podnikatelky takovými skutečnostmi nejsou, neboť o vlastním účelu uzavření smlouvy nevypovídají ničeho (jde toliko o jevovou stránku věci, nikoli podstatu věci).14. Smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.15. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 34 100 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěrů ve výši 35 000 Kč a plněním ve výši 900 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku (včetně zaplacení úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).17. Ještě nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že ujednání o úrocích ve výši 350 % ročně je zcela zjevně nemravné; neplatnost ujednání o úrocích je tedy dalším, samostatným důvodem, pro který mohla být žaloba částečně zamítnuta.18. Žalobkyně nárokovala celkem 66 845,07 Kč (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 5 745,07 Kč) a byla úspěšná co do zaplacení 34 100 Kč, tj. 51 %, poměr úspěchu stran byl tedy přibližně stejný, proto soud postupoval podle § 142 odst. 2 a § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, když rozhodl o povinnosti k náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.19. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.