3 C 67/2025-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 27. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 11 447,45 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 13. 12. 2023 uzavřena smlouva o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , tedy úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 591 Kč za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 14 591 Kč zaplacením ceny zboží prodejci. Úroková sazba činila 24,99 % ročně. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 11. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní výzvě odeslané dne 14. 2. 2025. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 11 122,45 Kč, dlužných poplatků ve výši 325 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 1 093,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni zesplatnění ve výši 34,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a úrokem ve výši 24,99 % ročně z dlužné jistiny od 5. 11. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně dále sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala na základě údajů sdělených klientem, dále lustrací z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) a z interní databáze žalobkyně. Žalovaný deklaroval své příjmy ve výši 25 000 Kč měsíčně. Závazky deklarované žalovaným v žádosti o úvěr ve výši 0 Kč byly ověřeny v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný neměl žádné závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, SOLUS ani v interní databázi žalobkyně. Takto žalobkyně ověřila, že příjmy žalovaného jsou ve výši postačující na krytí jeho výdajů a závazků. Žalovaný zaplatil celkem 5 065 Kč, a to dne 15. 1. 2024, 19. 2. 2024, 12. 3. 2024, 10. 4. 2024 a 23. 5. 2024.3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:6. Z listin vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč měsíčně a žalovaného lustrovala v interní databázi, v rejstříku SOLUS, NRKI, BRKI, přičemž v těchto evidencích žalovaný neměl negativní záznam, žádné existující závazky. Z výpisu z CEE vyplynulo, že žalovaný neměl v této evidenci žádný záznam. Z výpisu z Eurisc bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádné existující závazky z úvěrů a zápůjček.7. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 13. 12. 2023 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 591 Kč na nákup myčky. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 24,99 % ročně v 18 splátkách po 1 013 Kč měsíčně. Celkem měl splatit 18 232,21 Kč. Poplatek za správu smlouvy činil 25 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Poplatek za upozornění na zpoždění splátky činil 200 Kč, poplatek na vymáhání pohledávek po zesplatnění 400 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky smlouvy o nákupu na splátky, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník.8. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému sjednaný úvěr ve výši 14 591 Kč dne 22. 12. 2023.9. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy zaplatil celkem 5 065 Kč.10. Z výzvy ze dne 23. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru.11. Z oznámení ze dne 5. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou úvěru.12. Z výzvy ze dne 14. 2. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do sedmi dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 2. 2025, jak plyne z podacího lístku.13. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 13. 12. 2023 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 591 Kč za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 24,99 % ročně se žalovaný zavázal splácet pravidelnými 18měsíčními splátkami po 1 013 Kč. Poplatek za správu smlouvy činil 25 Kč měsíčně. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, součástí smlouvy bylo též ujednání o nákladech upomínání před zesplatněním úvěru ve výši 200 Kč a po zesplatnění ve výši 400 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 5 065 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.14. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023.15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.17. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 591 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 13. 12. 2023 a žalovaný měl poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 24,99 % ročně a poplatkem za správu smlouvy ve výši 25 Kč měsíčně. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když žalovaného lustrovala v registrech dlužníků s negativním výsledkem, žalovaný nebyl evidován jako dlužník, neměl žádné existující závazky z úvěrů či zápůjček. Příjem žalovaného činil 25 000 Kč měsíčně. Žalovaný tedy byl podle názoru soudu schopen platit měsíční splátky úvěru od žalobkyně ve výši 1 013 Kč. Tento závěr podporuje i skutečnost, že žalovaný zpočátku poskytnutý úvěr řádně splácel, když uhradil prvních pět splátek ve sjednané výši, tj. celkem 5 065 Kč. Až následně se dostal do prodlení se splácením úvěru.18. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval. Bylo přitom na něm, aby prokázal, že žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatil, což však neudělal. S ohledem na výše uvedené proto soud podané žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11 447,45 Kč (součet dlužné jistiny úvěru a poplatků) spolu s kapitalizovaným a běžícím úrokem z prodlení a kapitalizovaným úrokem tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.19. Pokud jde o požadovaný úrok ve výši 24,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 5. 11. 2024 do zaplacení, tak s ohledem na omezení stanovené ve výše uvedeném § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. lze běžící úrok ve sjednané a požadované výši přiznat pouze prvních 90 dnů prodlení, tj. od 5. 11. 2024 do 2. 2. 2025. Za následující období pak žalobkyni náleží úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru až do zaplacení. Soud proto výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala přiznání běžícího úroku nad rámec stanovený v § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.20. Nárok na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o. z. a jeho výše se řídí smluvním ujednáním a § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.21. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná. S ohledem na skutečnost, že neúspěch se týkal jen poměrně nepatrné části, přísluší jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila.22. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), za převzetí zastoupení, př