6 C 148/2025-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 101 729,73 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 24. 7. 2023 č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr č. , hodnota, s výší úvěrového rámce 100 000 Kč. Žalovaný načerpal částku ve výši 109 746 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 39 000 Kč. Žalovaný neplnil ustanovení smlouvy o úvěru a dostal se do prodlení se splátkami, žalobkyně tedy využila svého práva a úvěr ke dni 1. 7. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněného dluhu. Dlužná částka činí celkem 101 729,73 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 99 999,73 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvními pokutami ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zkapitalizovaný úrok ve výši 16 540,52 Kč (23,88 % ročně z jistiny 99 999,73 Kč od 2. 7. 2025 do 13. 10. 2025), dále 12% úrok z jistiny 99 999,73 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 881,82 Kč za období od 16. 7. 2025 do 13. 10. 2025 a 11,5 % zákonný úrok z prodlení z částky 101 729,73 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně byla následně soudem vyzvána, aby doplnila žalobu ohledně skutečností, jakým způsobem před poskytnutím úvěru odborně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu uvedla, že žalovaný jako podnikatel uvedl příjem ve výši 37 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti potom 14 000 Kč. Ohledně výdajů uvedl žalovaný částku 28 500 Kč. Ke dni podání žádosti o úvěr měl být rozvedený a bezdětný.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. 1307041098ze dne 24. 7. 2023 soud zjistil, že touto smlouvou byl žalovanému jednak poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných 36měsíčních splátkách po 2 048 Kč. Touž smlouvou byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč a s úrokovou sazbou 23,88 % ročně. Z výpisu z čerpání vyplynulo, že revolvingovou úvěrovou smlouvu žalobkyně vede pod číslem , hodnota, a revolvingový úvěr byl poskytnut do výše 100 000 Kč, přičemž žalovaný čerpal dne 16. 11. 2023 celou částku 100 000 Kč. Postupně do zesplatnění načerpal celkem 109 746 Kč a zaplatil 15 splátek po 2 600 Kč, tedy celkem 39 000 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 116 937,85 Kč, a to nejpozději do 2. 9. 2025.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr na základě smlouvy ze dne 24. 7. 2023, když žalovaný dne 16. 11. 2023 vyčerpal částku 100 000 Kč, následně dne 23. 5. 2024 částku 4 500 Kč, dne 15. 6. 2024 částku 500 Kč, dne 19. 7. 2024 částku 800 Kč, dne 28. 8. 2024 částku 565 Kč, dne 27. 10. 2024 částku 1 000 Kč, dne 23. 1. 2025 částku 1 600 Kč a dne 23. 2. 2025 částku 781 Kč, celkem 109 746 Kč. Na poskytnutý úvěr zaplatil žalovaný celkem 15 splátek po 2 600 Kč, celkem 39 000 Kč. Žalovaný poskytnutí úvěru, jeho výši a výši splacených částek nijak nesporoval, v řízení zůstal nečinný.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně s odbornou péčí neposoudila a neověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný je rozvedený, bezdětný, jeho příjem je 37 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 14 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 28 500 Kč. Žalobkyně vycházela pouze z údajů, které jí poskytl žalovaný, nepředložila soudu ani výpisy z účtu žalovaného či jeho daňové přiznání, z čehož by si ověřila minimálně výši příjmu a další výdaje žalovaného. Spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného a jeho údaje si neověřila. Podle názoru soudu si žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet.10. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 109 746 Kč, na které žalovaný uhradil částku 39 000 Kč. Dlužná částka tak představuje 70 746 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Soud stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nemá možnost zjistit majetkové možnosti žalovaného, který se k žalobě nijak nevyjádřil. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 30 983,73 Kč a co do požadovaných úroků z prodlení.11. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 4 070 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 101 729,73 Kč částku 5 087 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 1 017 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 1 017 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 101 729,73 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 70 746 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 30 983,73 Kč. Žalobkyně tedy má nárok na zaplacení 39 % nákladů řízení.13. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 087 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a předžalobní výzvu po 5 180 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21 % DPH činí částku 25 524 Kč, žalobkyně má potom nárok pouze na náhradu nákladů ve výši 39%, tedy částky 9 954 Kč. Tato částka je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).