7 C 170/2025-54 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 97 345 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že u žalované pracovala v pracovním poměru jako prodavačka dle pracovní smlouvy ze dne 8. 3, 2021 s místem výkonu práce v provozovně žalované v , adresa, . Dle žalobkyně její pracovní poměr trval do 17. 6. 2025, kdy žalobkyně doručila žalované okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Uvedla, že měla sjednánu mzdu ve výši 30 500 Kč při 40 hodinové týdenní pracovní době a že ji žalovaná nezaplatila mzdu za měsíc duben 2025, požadovala zaplacení částky 24 956 Kč (v čistém), že jí žalovaná nezaplatila mzdu za čtyři dny měsíce května 2025, požadovala zaplacení částky 4 991 Kč (v čistém), že jí žalovaná nezaplatila mzdu za dvanáct dnů měsíce června 2025, požadovala zaplacení částky 14 261 Kč (v čistém). Dále požadovala náhradu mzdy za dobu odpovídající délce výpovědní doby ve smyslu § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši 49 912 Kč (v čistém). Dále se domáhala přeplatku na dani z příjmu fyzických osob za rok 2024 ve výši 3 225 Kč. Doplnila, že žalovaná jí doručila dne 29. 5. 2025 návrh dohody o ukončení pracovního poměru ke dni 27. 5. 2025, tento žalobkyně neakceptovala, k jinému ukončení pracovního poměru ze strany žalované nedošlo a pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil až shora uvedených okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnancem tedy žalobkyní ke dni 17. 6. 2025.2. Okresní soud ve Svitavách vydal dne 27. 8. 2025 pod č. j. , spisová značka, elektronický platební rozkaz, kterým žalované uložil zaplatit nároky požadované žalobkyní v žalobě a uložil ji i uhradit žalobkyni náklady řízení. Proti tomuto platebnímu rozkazu podala žalovaná včas odpor. V tomto odporu uvedla, že žalobkyně obdržela mzdu za vykonanou práci, a to po několik let, bohužel se stalo obvyklou praxí, že mzdu obdrženou v hotovosti nestvrdila svým podpisem. Následně podáním datovaným 15. 10. 2025 sdělila, že s žalobkyní byl navázán kontakt, že byl předjednána a odsouhlasena snížená částka z 97 345 Kč na 50 000 Kč. Žalovaná nesouhlasila s tím, aby se měnil termín ukončení pracovního poměru.3. Podáním došlým soudu dne 23. 10. 2025 žalobkyně rozšířila podaný návrh i o požadavek, aby žalovaná byla povinna vydat žalobkyni potvrzení o zaměstnání dle § 313 zákoníku práce, které bude obsahovat kromě dalších zákonných náležitostí též údaj o době trvání pracovního poměru žalobkyně u žalované na pozici prodavačky od 8. 3. 2021 do 17. 6. 2025 a údaj o započítané době tohoto zaměstnání v rozsahu 4 roků a 103 dnů.4. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalobkyně pro žalovanou pracovala jako prodavačka na základě pracovní smlouvy ze dne 8.3.2021 s dnem nástupu do práce 8. 3. 2021, s místem výkonu práce , adresa, , stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin a hrubou základní mzdou ve výši 30 500 Kč, splatnou vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Tyto skutečnosti i vyplývají z žalobkyní předložené pracovní smlouvy. Mezi účastníky byl spor o to, kdy pracovní poměr skončil. Pokud žalovaná tvrdila, že pracovní poměr měl skončil 27. 5. 2025, tak povinností žalované bylo předložit k tomuto svému tvrzení příslušný důkaz, to je dohodu o skončení pracovního poměru podepsanou oběma účastníky, případně jiný doklad, podle kterého by pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil v tento den. Žádná taková listina však soudu předložena nebyla.5. Z okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného žalobkyní vůči žalované podáním ze dne 6. 6. 2025 a doručené žalované do datové schránky dne 17.6.2025 soud zjistil, že žalobkyně skončila pracovní poměr u žalované okamžitým zrušením pracovního poměru ve smyslu § 56 odst. 1 zákoníku práce. Toto je jediná listina, která byla soudu předložena ke skutečnosti ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované. Soudu tedy nebývá než z této skutečnosti vycházet a uzavřít, že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil dnem 17. 6. 2025.6. Žalobkyni proto přísluší mzda až do doby skončení pracovního poměru, to je 17. 6. 2025. Žalobkyně tvrdila, že jí nebyla zaplacena mzda za měsíc duben 2025. Žalovaná tvrdila opak s tím, že se předání mzdy nepodepisovalo. Důkazní povinnost v tomto směru stíhá žalovanou, tedy bylo její povinností prokázat, že mzdu za toto období zaplatila, to však žalovaná v řízení neučinila. Dále přísluší žalobkyni nárok na mzdu za poslední čtyři dny měsíce května a prvních dvanáct pracovních dnů měsíce června 2025, kdy její pracovní poměr trval, ač si žalovaná myslela že nikoli. Kromě toho ve smyslu § 56 odst. 2 zákoníku práce žalobkyni přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídají délce výpovědní doby, tedy dvou měsíců, a to v situaci, kdy pracovní poměr žalobkyně u žalované byl skončen podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Celkem se tak jedná o částky uvedené v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí.7. K nařízenému jednání dne 13. 11. 2025 se za žalovanou nikdo nedostavil. Soud proto prostřednictvím zástupce žalobkyně učinil dotaz na žalobkyni a získal tak telefonní číslo , tel. číslo, osobu jednající za žalovanou, a to , tituly před jménem, , jméno FO, , telefonní číslo , tel. číslo, uvedeno v protokolu o jednání. Prostřednictvím tohoto telefonního čísla bylo komunikováno s předsedou správní rady žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že si nevšiml, že v datové schránce měl předvolání k jednání, bylo mu sděleno, kdy přesně bylo žalované předvolání do datové schránky doručeno. Uvedl, že po konzultaci s advokátní kanceláří žalovaná dospěla k závěru uznat jako datum skončení pracovního poměru datum 17. 6. 2025 (tedy datum který požadovala žalobkyně) s tím, že toto bude v nebližší době vyřešeno. Dále pak uvedl, že žalované nezbyde, než žalobkyni požadované částky zaplatit. Zástupce žalobkyně k tomu předložil emailové podání odeslané 11. 11. 2025 z adresy , e-mail, na adresu zástupce žalobkyně. V tomto sdělení ze dne 10. 10. 2025 bylo uvedeno žalovanou, že na základě právního rozboru objednaného u advokátní kanceláře žalovaná dospěla k závěru (i přes pochybení pracovního úřadu), že datum 17.6.2025 je dnem ukončení pracovního poměru mezi paní , jméno FO, a společností , Jméno žalované, . Opravené listiny související s ukončením pracovního poměru paní , jméno FO, budou v nejbližší době doručeny, včetně návrhu na vyrovnání.8. S ohledem na tyto skutečnosti soud v rozsudku nejdříve připustil rozšíření žaloby o vydání potvrzení o zaměstnání, které bude obsahovat správné údaje o skončení pracovního poměru a údaje o započítané době tohoto zaměstnání. Dále pak soud žalobě vyhověl co do žalobkyní požadované částky ve výši 94 120 Kč tvořící nároky na mzdu za duben 2025, čtyři dny měsíce května 2025 a dvanáct dnů měsíce června 2025 a nároku na náhradu mzdy ve výši 49 912 Kč s odkazem na 56 odst. 2 zákoníku práce. Dalším výrokem pak soud uložil žalované povinnosti vydat žalobkyni potvrzení o zaměstnání, ve kterém bude uveden správný údaj o době trvání pracovního poměru žalobkyně u žalované na pozici prodavačky od 8. 3. 2021 do 17. 6. 2025 a údaj o započítané době tohoto zaměstnání v rozsahu čtyř roků a 103 dnů.9. Při jednání soud upozornil žalující stranu, že žalobkyní požadované nároky – shora popsané vyplývající z pracovního poměru u žalované nejsou žalovány v hrubém, ale jsou žalovány v čistém. Zástupce žalobkyně po telefonické konzultaci s žalobkyní sdělil, že v tomto směru nebude rozšiřovat žalobu, bude požadováno zaplacení v žalobě uvedených částek, byť jsou uvedeny v čistém, tak jakoby, byly uvedeny v hrubém s výjimkou přeplatku na dani, která je samostatným nárokem.10. Posledním nárokem, kterého se žalobkyně po žalované domáhala byl přeplatek na dani z příjmu fyzických osob za rok 2024, ve výši 3 225 Kč. Dle žalobkyně žalovaná jako plátce daně podala za žalobkyni coby poplatníka daňové přiznání k dani z příjmu ze závislé činnosti za rok 2024. S ohledem na odpočitatelnou položku – dar, který žalobkyně poskytla vznikl na dani přeplatek, a to ve výši 3 225 Kč, který inkasovala žalovaná, avšak žalobkyni nevyplatila. Z výpočtu daně a daňového zvýhodnění u daně z fyzických osob ze závislé činnosti pro rok 2024 soud zjistil, že přeplatek ve výši 3 225 Kč vznikl, bylo na žalované, aby prokázala, že tento přeplatek žalobkyni vyplatila. Žalovaná k tomuto žádné rozhodné skutečnosti netvrdila, tudíž ani neprokázala, proto soud i tento nárok žalobkyni proti žalované přiznal.11. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením shora uvedených částek stíhá ji dle § 1970 Občanského zákoníku povinnost zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, jejich výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení žalobkyně požadovala až od 24. 7. 2025, tj. od uplynutí 7denní lhůty uvedené v předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 15. 7. 2025, doručené žalované dne 15. 7. 2025.12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná přiznal náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Náklad