8 C 195/2025-74 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou dne 9. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 940 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 23. 5. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 74 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím dálkové komunikace. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 83,61 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 5 368 Kč. Žalovaný však na splátkách uhradil pouze celkem 32 272 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného došlo dne 25. 2. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky v celkové výši 124 940 Kč, která je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 72 487,22 Kč, dlužným úrokem ke dni zesplatnění ve výši 15 053 Kč, smluvní pokutou v celkové výši 37 000 Kč, náhradou nákladů vzniklých prodlením ve výši 400 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru, která byla dálkově uzavřena dne 23. 5. 2023, resp. z oznámení o schválení úvěru z téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 74 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 83,62 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 5 368 Kč.4. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 1. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 23. 5. 2023 připsána platba od žalobkyně ve výši 74 000 Kč.5. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíce leden až duben 2023 soud zjistil, jaké údaje o pohybech na účtu žalovaného měla žalobkyně k dispozici při posuzování jeho úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy, že znala jeho příjmové poměry a že věděla o tom, že z účtu žalovaného odchází každý den mnoho plateb na účty společností provozujících hazardní hry a že žalovaný v daném období čerpal spotřebitelské úvěry u jiných nebankovních společností v řádu desítek tisíc Kč.6. Z karty klienta ze dne 6. 6. 2025 soud zjistil, že na úvěr bylo v rámci sedmi splátek zaplaceno celkem 32 272 Kč.7. Z výzev k zaplacení ze dne 22. 1. 2024 a 20. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru.8. Z oznámení o zesplatnění ze dne 25. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 10 dnů od odeslání této výzvy.9. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2025 a z přiloženého podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy a že téhož dne tuto výzvu odeslala žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne 23. 5. 2023 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 74 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve 48měsíčních splátkách po 5 368 Kč. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a věděla o tom, že z účtu žalovaného odchází každý den mnoho plateb na účty společností provozujících hazardní hry a že žalovaný v daném období čerpal spotřebitelské úvěry u jiných nebankovních společností v řádu desítek tisíc Kč. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem 32 272 Kč. Poté, co byl vyzván ke splacení celého úvěru, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou.12. S ohledem na to, že skutkový stav ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl zjištěn bez důvodných pochybností, a nešlo tedy o situaci, kdy by žalobkyně ohledně této okolnosti neunášela břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, nebylo žalobkyni na jednání poskytováno poučení podle § 118a odst. 1, resp. odst. 3 o. s. ř.13. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 74 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nesprávným způsobem vyhodnotila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období čtyř měsíců předcházejících poskytnutí úvěru, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplývaly závažné problémy v hospodaření žalovaného. Z těchto bankovních výpisů se konkrétně podává, že žalovaný se na denní bázi oddává hazardním hrám, na které vynakládá každý den v mnoha menších platbách finanční prostředky v řádu tisíců Kč. Z těchto výpisů navíc vyplývá, že žalovaný v daném období čerpal spotřebitelské úvěry u jiných nebankovních společností v řádu desítek tisíc Kč. Ani pravidelný příjem ze zaměstnání, který z předložených bankovních výpisů rovněž vyplýval, tak nemohl rozptýlit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr tak neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně porušila své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedené v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.22. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 32 272 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 41 728 Kč.23. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 83 212 Kč, soud v této části žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiz