8 C 218/2025-78 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu podanou dne 3. 7. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 159 547 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 9. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované konsolidační úvěr ve výši 107 000 Kč, a to tak, že částku 31 336 Kč převedla na bankovní účet žalované a zbývající částku použila na úhradu jiného úvěru žalované u žalobkyně. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím dálkové komunikace. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 69,34 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 6 403 Kč. Žalovaná však na splátkách uhradila pouze celkem 44 821 Kč. S ohledem na prodlení žalované došlo dne 25. 9. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky v celkové výši 159 547 Kč, která je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 105 165,25 Kč, dlužným úrokem ke dni zesplatnění ve výši 18 173,12 Kč, smluvní pokutou v celkové výši 998 Kč a náhradou nákladů vzniklých prodlením ve výši 800 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení a úroku z úvěru. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Ze smlouvy o úvěru, která byla dálkově uzavřena dne 9. 11. 2023, resp. z oznámení o schválení úvěru ze dne 10. 11. 2023, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvou poskytla žalované konsolidační úvěr ve výši 107 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 69,34 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 6 403 Kč. Z dohody o konsolidaci uzavřené téhož dne pak soud zjistil, že účastníci si sjednali, že částka 75 664 Kč bude použita na splacení jiného dluhu žalované u žalobkyně a částka 31 336 Kč bude vyplacena na bankovní účet žalované.4. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 27. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 10. 11. 2023 připsána platba od žalobkyně ve výši 31 336 Kč.5. Z výpisu vybraných plateb ke shora uvedenému účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru doložený údaj o příjmech žalované ze zaměstnání za měsíce červenec až říjen 2023, přičemž její čistý měsíční příjem za tyto měsíce dosahoval cca 23 900 Kč.6. Z výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 23. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně disponovala informací o tom, že žalovaná má další tři úvěrové produkty u jiných finančních institucí v celkové výši 926 339 Kč.7. Z dokumentu označeného jako hodnocení klienta pořízeného ke dni 9. 11. 2023 soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet a z jakých údajů o její finanční situaci přitom vycházela, přičemž dospěla k závěru, že volné zdroje žalované činí 9 057 Kč.8. Z dokumentu označeného jako prohlášení klienta pořízeného dne 9. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná podepsala dokument, ve kterém mj. prohlásila, že veškeré údaje poskytnuté žalobkyni jsou pravdivé a úplné.9. Z karty klienta pořízené ke dni 2. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná do zesplatnění úvěru zaplatila žalobkyni na splátkách celkem 44 821 Kč.10. Z výzev k zaplacení ze dne 22. 8. 2024 a 23. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru.11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 25. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru nejpozději do 10 dnů od odeslání této výzvy.12. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 6. 2025 a z přiloženého podacího archu soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy a že téhož dne tuto výzvu odeslala žalované.13. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.14. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne 9. 11. 2023 poskytla žalované konsolidační úvěr ve výši 107 000 Kč, a to tak, že částka 75 664 Kč byla použita na splacení jiného dluhu žalované u žalobkyně a částka 31 336 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalované, a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem v 60 měsíčních splátkách po 6 403 Kč. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy k dispozici pouze ověřené údaje o příjmech žalované a věděla o tom, že žalovaná má další tři úvěrové produkty u jiných finančních institucí v celkové výši 926 339 Kč. Žalovaná na splátkách úvěru zaplatila celkem 44 821 Kč. Poté, co byla vyzvána ke splacení celého úvěru, byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána i předžalobní výzvou.15. S ohledem na to, že skutkový stav ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované byl zjištěn bez důvodných pochybností, a nešlo tedy o situaci, kdy by žalobkyně ohledně této okolnosti neunášela břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, nebylo žalobkyni na jednání poskytováno poučení podle § 118a odst. 1, resp. odst. 3 o. s. ř.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr s jistinou ve výši 107 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byl žalované tento úvěr poskytnutý, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), resp. neměla k takovému posouzení dostatečné podklady. Je totiž skutečností, že žalobkyně neměla potřebný přehled o finanční situaci žalované, kdy měla zjištěny a ověřeny toliko její příjmy, nikoliv však její výdaje, které zůstaly pouze v rovině neověřených tvrzení žalované. V oblasti spotřebitelských úvěru je však takový postup nutno považovat za nedostatečný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně dále tvrdila, že provedla šetření z registrů dlužníků, doložila k tomuto tvrzení pouze výpis z těchto registrů, ze kterého bez bližších podrobností vyplývala informace o tom, že žalovaná má další tři úvěrové produkty u jiných finančních institucí v celkové výši 926 339 Kč. Z této lustrace se však nepodává podstatná informace o tom, jakými měsíčními splátkami byla žalovaná v době před poskytnutím úvěru od žalobkyně zatížena. Bez této informace přitom žalobkyně nemohla posoudit, zda dosavadní splátky žalované nedosahují již takové výše, že další úvěr nebude schopna ze svého příjmu splácet.24. Za takové s