11 C 201/2025-72 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 5. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 965,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne 11. 9. 2024. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru jiného než na bydlení až do výše 59 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný byl povinen splácet úvěr v denních splátkách dle obsahu smlouvy a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. První splátka byla splatná dne 11. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 5. 3. 2026. Žalovanému byla vyplacena dne 11. 9. 2024 jednorázově částka ve výši 28 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle jeho sdělení o počtu osob ve společné domácnosti a svých příjmech a výdajích, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob, výpisem katastrálního rejstříku a lustrací v registrech NRKI, BRKI a AISP. Z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalovaného byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem 21 711 Kč, čímž byla zjištěna jeho schopnost úvěr splácet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne 10. 1. 2025 smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne e-mailem informovala. Žalovaný se tak následujícího dne dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 28 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 557,20 Kč, smluvního úroku 28 889,04 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 12. 10. 2024 do 10. 1. 2025 ve výši 51,47 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zaplatit i zákonný úrok z prodlení z částky 28557,20 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K projednání věci soud nařídil na den 13. 1. 2026 jednání, z něhož se žalobkyně podáním ze dne 6. 1. 2026 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno dne 28. 11. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti účastníků.5. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datované ke dni 11. 9. 2024, soud zjistil, že tato byla na straně klienta uzavřena s osobou jménem , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, , bytem , adresa, . Jako číslo bankovního účtu klienta bylo uvedeno č. , č. účtu, . Ze smlouvy dále soud zjistil, že žalobkyně se zavázala coby poskytovatel úvěru poskytnout klientovi peněžní prostředky až do výše 59 500 Kč k postupnému a opakovanému čerpání za základě jednotlivých žádostí.7. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného znějící na jméno , Jméno žalovaného, , datum narození , Datum narození žalovaného, , trvale pobytem , adresa, .8. Z listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, dne 11. 9. 2024 odeslala částku 28 000 Kč.9. Z listiny označené jako autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že ověření totožnosti žalovaného bylo autorizováno zasláním autorizační platby z bankovního účtu č. , č. účtu, znějícího na jméno , Jméno žalovaného, .10. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 6. 8. 2025 a z 10. 9. 2025 soud zjistil, že vlastníkem bankovního účtu č. , č. účtu, není žalovaný, tj. osoba jménem , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, , bytem , Adresa žalovaného, , nýbrž osoba jménem , Jméno žalovaného, , narozený , datum, , bytem , Adresa žalovaného, , čili osoba stejného jména, příjmení a bydliště, ale jiného data narození. Z výpisu z tohoto bankovního účtu soud dále zjistil, že na tento účet byla dne 11. 9. 2024 připsána částka 28 000 Kč z bankovního účtu žalobkyně, která byla tentýž den přeposlána na bankovní účet č. , č. účtu, .11. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 23. 10. 2025 soud zjistil, že vlastníkem bankovního účtu č. , č. účtu, je rovněž osoba jménem , Jméno žalovaného, , narozený 5. 5. 1997, bytem , adresa, . Z výpisu z tohoto bankovního účtu soud dále zjistil, že na tento účet byla dne 11. 9. 2024 připsána částka 28 000 Kč z bankovního účtu č. , č. účtu, , který rovněž vlastní , Jméno žalovaného, narozený , rodné přijmení, , datum, .12. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní skutečnosti.13. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že žalobkyně uzavřela dne 11. 9. 2024 smlouvu o úvěru, nicméně tuto smlouvu neuzavřela a následně ani finanční částku ve výši 28 000 Kč neposkytla žalovanému.14. Ještě před tím, než se soud zabýval tvrzeným nárokem žalobkyně na zaplacení plnění dle smlouvy o úvěru, posuzoval, zda je v projednávané věci žalovaný pasivně legitimován.15. Podle § 90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.16. Obecně platí, že o zahájení řízení a o obsahu žaloby rozhoduje žalobce, soud následně rozhoduje o všech základních skutečnostech obsažených v žalobě, tedy mimo jiné i o aktivní a pasivní věcné legitimaci účastníků řízení. Pasivní věcná legitimace je posuzována z hlediska, zda je žalovaný nositelem tvrzené povinnosti. Případný nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace má za následek, že žalobce nemůže být v řízení úspěšný. Nedostatek věcné legitimace nelze odstranit tím, že soud poskytne žalobci poučení o tom, kdo je účastníkem hmotněprávního poměru, o kterém se v řízení jedná; rozšiřování poučovací povinnosti soudu nad rámec poučení o procesních právech a povinnostech totiž není přípustné. Procesní odpovědnost za to, že se vymezení účastníků řízení kryje s jejich věcnou legitimací, nese výlučně žalobce (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3411/2016 ze dne 24. 1. 2017).17. V nyní projednávané věci se žalobkyně domáhala vydání zaplacení žalované částky s příslušenstvím, jejíž nárok odvozovala ze smlouvy revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datované ke dni 11. 9. 2024. Dle tvrzení žalobkyně měla být tato smlouva uzavřena s osobou , Jméno žalovaného, , narozeným dne , Datum narození žalovaného, 28 000 Kč, která byla na základě plnění z předmětné smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuta, byla zaslána na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem není žalovaný, nýbrž osoba stejného jména, příjmení a bydliště, ale jiného data narození, tedy , Jméno žalovaného, , narozený , rodné přijmení, , datum, . Prostřednictvím stejného bankovního účtu žalobkyně taktéž ověřovala totožnost žalovaného zasláním autorizační platby. Na základě provedených zjištění má tudíž soud za prokázané, že smlouva o úvěru byla uzavřena s osobou odlišnou od žalovaného a žalovaný tak není nositelem tvrzené povinnosti, jejíž splnění se po něm žalobkyně v tomto řízení domáhá. Jinými slovy žalovaný není v této věci pasivně věcně legitimován, neboť úvěrovou smlouvu se žalobkyní neuzavřel. Žaloba tak není důvodná. Soud dále podotýká, že žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání konanému dne 13. 1. 2026, tudíž nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o pasivní legitimaci žalovaného, čímž se sama připravila o možnost navrhnout soudu další důkazy a doplnit svá tvrzení.18. V souladu s výše uvedeným tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru byla na straně klienta uzavřena se žalovaným, a tudíž soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl.19. Žalobkyně ve věci nebyla úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení tudíž podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalovanému. Z obsahu spisu však nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok II.).20. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 319 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 580 Kč (výrok III.).