17 C 189/2025-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 19 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 1. 2025, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud nařídil k projednání věci jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, a na které se řádně předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil, aniž žádal o jeho odročení, proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když projednal věc a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 1. 2025, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni 19 500 Kč do 30 dní.5. Potvrzením o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala částku 15 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 15. 1. 2025.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila, kolik celkem žalovaný splatil, avšak žalobkyně na výzvu neodpověděla, a z následně nařízeného jednání se omluvila.8. Podle § 3 odst. 2 o. s. ř. každý se může domáhat u soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.9. Podle § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.10. Podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, soudu se však nepodařilo vyplnit mezeru ve skutkovém přednesu žalobkyně, když zůstalo nejasné, kolik žalovaný splatil, popř. zda žalovaný splatil na úvěr něčeho. Žalobkyni netížilo důkazní břemeno ani břemeno tvrzení ohledně případného plnění žalovaného, měla však povinnost přispět k úplnému zjištění skutkového stavu [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], k čemuž jí soud vyzval usnesením, resp. vysvětlit (alespoň tvrdit), jakým konkrétním způsobem bylo její právo porušeno (např. tím, že žalovaný nesplatil ničeho – srov. § 3 odst. 2 o. s. ř.). Povinnost žalobkyně tvrdit, kolik celkem žalovaný splatil, lze dovodit rovněž ze zákazu zneužití procesního práva (srov. § 6 větu druhou o. s. ř.). Žalobkyně se omezila na neurčité konstatování, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť skutečnost, zda žalovaný něco splatil, popř. kolik, byla pro posouzení důvodnosti žaloby určující.12. Bodem II. výroku soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly.