17 C 34/2026-25 – Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2026 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 20 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 860 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 1. 2024, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 032 Kč; neboť žalovaný splatil pouze 4 172 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 1. 2024, ve které se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 860 Kč. Potvrzeními o provedených platbách bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, poukázala na účet žalovaného:- částku 20 860 Kč platbou ze dne 3. 1. 2024,- částku 2 086 Kč platbou ze dne 16. 2. 2024 a- částku 2 086 Kč platbou ze dne 19. 3. 2024, tedy celkem 25 032 Kč.4. Soud uvěřil tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že žalovaný splatil celkem 4 172 Kč.5. Smlouvami o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a , právnická osoba, ., uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 3. 11. 2025 včetně pohledávky za žalovaným, a že tato společnost a žalobkyně potom uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 4. 11. 2025 včetně pohledávky za žalovaným.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť společnost , Anonymizováno, před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); samotné prohlášení spotřebitele takovým materiálem není.10. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením.11. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 20 860 Kč (25 032 Kč − 4 172 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.12. Žalobkyně nárokovala zaplacení 26 596,11 Kč (jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 5 736,11 Kč) a byla úspěšná co do zaplacení 20 860 Kč, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 56,87 % (2 × 20 860 Kč / 26 596,11 × 100 − 100), které sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 500 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), paušální částka podle § 14b odst. 6 písm. a) tohoto tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony], tj. celkem 2 500 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.13. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.