17 C 7/2026-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 1. 2026 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 24 201 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 201 Kč od 10. 4. 2025 do zaplacení ze smlouvy o úvěru 482125006 ze dne 4. 2. 2025, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Smlouvou o úvěru 482125006 bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 2. 2025, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala splatil žalobkyni 19 680 Kč do 30 dní.4. Dodatkem 1 ke smlouvě o úvěru 482125006 bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalovaná uzavřely dodatek ze dne 6. 2. 2025, ve kterém si navýšily úvěr na částku 19 700 Kč a splátku žalované na částku 24 201 Kč.5. Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, poukázala částku 16 000 Kč na účet žalované platbou ze dne 4. 2. 2025 a částku 3 700 Kč platnou ze dne 6. 2. 2025.6. Dodatkem 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky za žalovanou.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila, kolik celkem žalovaná splatila, avšak žalobkyně na výzvu neodpověděla, a z následně nařízeného jednání se omluvila.9. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, (dále jen „o. s. ř.“) každý se může domáhat u soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Podle § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 19 700 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru (jejíž platností se nezabýval pro nadbytečnost), soudu se však nepodařilo vyplnit mezeru ve skutkovém přednesu žalobkyně, když zůstalo nejasné, kolik žalovaná splatila, popř. zda žalovaná splatila na úvěr něčeho. Žalobkyni netížilo důkazní břemeno ani břemeno tvrzení ohledně případného plnění žalované, měla však povinnost přispět k úplnému zjištění skutkového stavu [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], k čemuž jí soud vyzval usnesením, resp. vysvětlit (alespoň tvrdit), jakým konkrétním způsobem bylo její právo porušeno (např. tím, že žalovaná nesplatila ničeho – srov. § 3 odst. 2 o. s. ř.). Povinnost žalobkyně tvrdit, kolik celkem žalovaná splatila, lze dovodit rovněž ze zákazu zneužití procesního práva (srov. § 6 větu druhou o. s. ř.). Žalobkyně se omezila na neurčité konstatování, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, proto soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť skutečnost, zda žalovaná něco splatila, popř. kolik, byla pro posouzení důvodnosti žaloby určující.11. Bodem II. výroku soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly.