17 C 9/2026-25 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 29 648 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 29185 ze dne 10. 4. 2024, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru 29185 bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 4. 2024, ve které se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč.4. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a , právnická osoba, ., uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 2. 6. 2025 včetně pohledávky za žalovaným; smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že tato společnost a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 30. 6. 2025 včetně pohledávky za žalovaným.5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.6. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila, kolik celkem žalovaný splatil, avšak žalobkyně na výzvu neodpověděla, a z následně nařízeného jednání se omluvila.7. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, (dále jen „o. s. ř.“) každý se může domáhat u soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Podle § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.8. Soudu se nepodařilo vyplnit mezeru ve skutkovém přednesu žalobkyně, když zůstalo nejasné, kolik žalovaný splatil, popř. zda žalovaný splatil na úvěr něčeho. Žalobkyni netížilo důkazní břemeno ani břemeno tvrzení ohledně případného plnění žalovaného, měla však povinnost přispět k úplnému zjištění skutkového stavu [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], k čemuž jí soud vyzval usnesením, resp. vysvětlit (alespoň tvrdit), jakým konkrétním způsobem bylo její právo porušeno (např. tím, že žalovaný nesplatil ničeho – srov. § 3 odst. 2 o. s. ř.). Povinnost žalobkyně tvrdit, kolik celkem žalovaný splatil, lze dovodit rovněž ze zákazu zneužití procesního práva (srov. § 6 větu druhou o. s. ř.). Žalobkyně se omezila na neurčité konstatování, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť skutečnost, zda žalovaný něco splatil, popř. kolik, byla pro posouzení důvodnosti žaloby určující. Jen pro úplnost soud doplňuje, že nebylo prokázáno poskytnutí úvěru; žalobkyně navrhla důkaz k prokázání tohoto tvrzení (učinění dotazu na banku), který soud neprovedl pro nadbytečnost.9. Bodem II. výroku soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly.