6 C 162/2025-68 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 91 504,70 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o RePůjčce ze dne 16. 9. 2022, č. , hodnota, společnost , právnická osoba, . Touto smlouvou byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 122 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného, úroková sazba byla sjednána ve výši 19,3 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit částku 206 849,82 Kč v 72měsíčních splátkách po 2 873 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku 75 811,24 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 91 504,70 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 639,71 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 263,57 Kč. Z částky 91 504,70 Kč dále požaduje od 17. 7. 2025 zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok ve výši 19,3 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025 byla pohledávka proti žalovanému postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno, . a smlouvou ze dne 6. 8. 2025 potom na současnou žalobkyni.2. Žalobkyně byla následně soudem vyzvána, aby doplnila žalobu ohledně skutečností, jakým způsobem její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru odborně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu žalobkyně uvedla, že schopnost žadatele prověřila na základě výpisů z databází CBCB, CNCB a SOLUS. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2022 do 11. 11. 2022. Dále uvedla, že zohlednili výdaje ve výši 22 644 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 11 535 Kč, výdaje na bydlení ve výši 6 859 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 250 Kč. Následně přičetli klientovi k jeho volným prostředkům splátku refinancovaného úvěru ve výši 4 121 Kč. Podle jejich hodnocení zbývá klientovi na splátku nové půjčky a další nepředvídané výdaje částka 16 477 Kč a je tedy schopen půjčku splácet. Deklarovaný příjem 35 000 Kč ověřili s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Z návrhu na uzavření smlouvy o , Anonymizováno, ze dne 16. 9. 2022 a z akceptace návrhu č. , hodnota, ze dne 16. 9. 2022 bylo zjištěno, že , Anonymizováno, . uzavřela s žalovaným spotřebitelský úvěr ve výši 122 000 Kč splatný v 72 měsíčních splátkách po 2 873 Kč. Touto smlouvou byly refinancovány předchozí úvěry ve výši 78 000 Kč a 47 000 Kč. Dopisem ze dne 14. 4. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr v částce 99 407,98 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno, . a smlouvou ze dne 6. 8. 2025 potom na současnou žalobkyni.7. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 9. 2025 a přiloženého podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky 116 615,75 Kč.8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, na který žalovaný plnil částečně. Žalovaný poskytnutí úvěru, jeho výši a výši splacených částek nijak nesporoval, v řízení zůstal nečinný.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Úvěrová smlouva byla uzavřena až po nabytí účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., který stanovuje absolutní neplatnost smlouvy v případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný je svobodný a má příjem ze zaměstnání ve výši 35 000 Kč. Žalobkyně dále počítala s životním minimem ve výši 4 250 Kč, s náklady na bydlení ve výši 6 859 Kč a se splátkami ve výši 4 121 Kč. Žalobkyně dospěla k rozdílu mezi příjmy a výdaji na částku 16 477 Kč a úvěr poskytla. Soud nicméně s posouzením žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně měla k dispozici pouze výpis z účtu žalovaného za měsíc září 2022. Tento měsíc čerpal žalovaný úvěr ve výši 47 000 Kč, který byl následně dne 16. 9. 2022 splacen poskytnutím tohoto úvěru. Z výpisu není zřejmý žádný příjem žalovaného, žalobkyně si nenechala doložit mzdový list žalovaného, z něhož by jeho příjem ověřila. Také nezkoumala další výpisy z účtu žalovaného, které by předcházely období poskytnutí úvěru. Předložené výpisy z účtu za období října a listopadu 2022 nejsou pro soud vypovídající. Podle názoru soudu žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet.13. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z.14. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 122 000 Kč, na které žalovaný uhradil 75 811,24 Kč. Dlužná částka tak představuje 46 188,76 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se žalovaný k žalobě nevyjádřil, nemohl soud posoudit jeho schopnost dlužnou částku splatit, proto vyšel z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.15. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 101/2023 ze dne 20. 9. 2023).16. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 45 315,94 Kč a co do požadovaných úroků i úroků z prodlení.17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 91 504,70 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 46 188,76 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 45 315,94 Kč. Úspěch i neúspěch účastníků je téměř totožný, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.18. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 3 661 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 91 504,70 Kč částku 4 576 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 915 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 915 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).