6 C 171/2025-49 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 039,89 Kč. V žalobě uvedla, že dne 30. 10. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 5 000 Kč s postupným čerpáním. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 29. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 19. 4. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 25 000 Kč, a dále vycházela z náhledů do registrů dlužníků. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet bezhotovostními převody uskutečněnými dne 5. 12. 2024 ve výši 6 600 Kč, dne 20. 12. 2024 ve výši 26 Kč, dne 30. 10. 2024 ve výši 5 000 Kč, dne 11. 12. 2024 ve výši 12 600 Kč a dne 2. 12. 2024 ve výši 3 800 Kč. Žalovaný si zvolil volitelnou službu informační SMS za poplatek 57,60 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež byla smlouva o úvěru vypovězena ke dni 21. 4. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku 26,39 Kč. Žalobkyně eviduje za žalovaným dluh ve výši 64 135,82 Kč, který sestává z jistiny ve výši 27 999,94 Kč, smluvního úroku ve výši 35 578,14 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 538,54 Kč a poplatků za volitelné služby v celkové výši 19,20 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v celkové výši 904,07 Kč, a to za období prvních 90 dnů od 19. 1. 2024 do 19. 4. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 30. 10. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 46 500 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 29. 11. 2024, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 19. 4. 2026. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1,066% denně. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalovanému byly na jeho účet zaslány následující částky: dne 30. 10. 2024 – 5 000 Kč, dne 2. 12. 2024 – 3 800 Kč, dne 5. 12. 2024 6 600 Kč, dne 11. 12. 2024 – 12 600 Kč a dne 20. 12. 2024 – 26,38 Kč.4. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného stanovila výši jeho čistého měsíčního příjmu na 23 000 Kč a výši výdajů v částce 8 500 Kč.5. Ze sdělení UniCredit Bank a. s. soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 30. 10. 2024 připsána částka 5 000 Kč, dne 2. 12. 2024 částka 3 800 Kč, dne 5. 12. 2024 částka 6 600 Kč, dne 11. 12. 2024 částka 12 600 Kč a dne 20. 12. 2024 částka 26,38 Kč, celkem 28 026,38 Kč, vše z účtu žalobkyně.6. Z emailu ze dne 21. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splátkami vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.7. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 10. 9. 2025 tuto výzvu odeslala žalovanému.8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.9. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 30. 10. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 28 026,38 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 26,39 Kč.10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 28 026,39 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť řádně nezkoumala, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Měla k dispozici pouze jednu výplatní pásku žalovaného za období září 2024 s příjmem ve výši 24 956 Kč. Žalobkyně, i přes výzvu soudu nedoložila, z jakých dalších podkladů při hodnocení úvěruschopnosti vycházela, nebyly doloženy žádné výpisy z účtu, z nichž by vyplývaly výdaje žalovaného. Ohledně výdajů vycházela žalobkyně pouze z částky uvedené žalovaným, tedy z 8 500 Kč měsíčně. Žalobkyně se tak spokojila kromě výplaty s údaji uvedenými samotným žalovaným, které si nezkontrolovala. Spotřebitelský úvěr tak neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.19. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil pouze částku 26,39 Kč, uložil mu soud povinnost vrátit žalobkyni částku 28 000 Kč (částku 28 026,39 - 26,39 Kč soud zaokrouhlil na 28 000 Kč), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.20