6 C 172/2025-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 645,97 Kč. V žalobě uvedla, že dne 12. 12. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 11. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 5. 6. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 25 000 Kč, a dále vycházela z náhledů do registrů dlužníků. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet dvěma bezhotovostními převody uskutečněnými dne 12. 12. 2024 v částce 17 000 Kč a dne 17. 1. 2025 v částce 18 195 Kč. Žalovaný splatil na jistinu částku 209,54 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, pročež byla smlouva o úvěru vypovězena ke dni 19. 5. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně eviduje za žalovaným dluh ve výši 74 527,12 Kč, který sestává z jistiny ve výši 34 985,45 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 676,74 Kč a smluvního úroku ve výši 38 864,93 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v celkové výši 1 118,85 Kč, a to za období prvních 90 dnů od 18. 2. 2025 do 19. 5. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, , která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 12. 12. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 80 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 11. 1. 2025, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 5. 6. 2026. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 0,933 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.4. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného stanovila výši jeho čistého měsíčního příjmu na 59 400 Kč (zřejmě pro 2 osoby žijící ve společné domácnosti), pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily 3 000 Kč a ostatní zbytkové výdaje částku 4 000 Kč měsíčně. Posouzení úvěruschopnosti bylo dle žalobkyně úspěšné.5. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 12. 12. 2024 připsána částka 17 000 Kč a dne 17. 1. 2025 částka 18 195 Kč, obě z účtu žalobkyně.6. Z emailu ze dne 19. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splátkami vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.7. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 10. 9. 2025 tuto výzvu odeslala žalovanému.8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.9. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 12. 12. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 35 195 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 209,54 Kč, dlužná jistina tedy činí 34 985,45 Kč. Žalobkyně považovala zkoumání úvěruschopnosti žalované za dostačující. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 35 195 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě byly finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nevyhodnotila řádně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, i přes výzvu soudu nedoložila, z jakých podkladů při hodnocení úvěruschopnosti vycházela, nebyly doloženy žádné výplatní páskami či výpisy z účtu. Žalobkyně se tak spokojila pouze s údaji uvedenými samotným žalovaným, které si nezkontrolovala. Spotřebitelský úvěr tak neměl být žalovanému vůbec poskytnut. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.19. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil částku 209,54 Kč, uložil mu soud povinnost vrátit žalobkyni částku 34 985,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný se ve věci i přes výzvu soudu nevyjádřil a neobjasnil své majetkové poměry. Za této situace mu soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.20. Ve zbývající části, tedy co do částky 40 660,52 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ani z dlužné jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze