6 C 22/2026-17 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 300 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2024. Uvádí, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, , který měl žalovaný splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z částky 28 000 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 30. 8. 2024 do 19. 10. 2025 v kapitalizované výši 8 300 Kč.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2024 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 40 % p. m. V případě prodlení s plněním je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se úvěrovaný v prodlení. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta dne 26. 4. 2024 částka 20 000 Kč. Dopisem ze dne 26. 8. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila v celkové částce 54 418 Kč. Výzvou ze dne 19. 10. 2025 vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky 54 325,09 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , č. účtu, patří žalovaného a dne 26. 4. 2024 na něj byla připsána částka 20 000 Kč od žalobkyně.5. Žalobkyně doložila soudu podklady – výpis z účtu, ze kterých usoudila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Z daného výpisu z účtu za období předcházející poskytnutí úvěru, tedy od 28. 11. 2023 do 23. 4. 2024 soud zjistil, že za toto období obdržel žalovaný příjem zřejmě od svého zaměstnavatele, a to dne 14. 12. 2023 částku 15 371 Kč, dne 15. 2. 2024 částku 16 496 Kč a dne 15. 4. 2024 částku 16 442 Kč. Z účtu však vyplývá, že se žalovaný za dané období neúměrně zadlužoval a bral si půjčky a úvěry od různých společností. Dne 18. 2. 2024 byla na jeho účet přispána částka 20 000 Kč od , Anonymizováno, , dne 26. 2. 2024 částka 6 000 Kč od , Anonymizováno, , dne 6. 3. 2024 částka 20 000 Kč od , Anonymizováno, , dne 25. 3. 2024 částka 18 000 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , dne 1. 4. 2024 částka 10 000 Kč od , Anonymizováno, , dne 5. 4. 2024 půjčka ve výši 2 000 Kč od , Anonymizováno, , dne 11. 4. 2024 částka 20 000 Kč od , Anonymizováno, , dne 20. 4. 2024 úvěr ve výši 600 Kč a dne 21. 4. 2024 částka 9 000 Kč (poskytnutá prostřednictvím , jméno FO, ).6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, na který žalovaný neplnil žádnou částku. Žalovaný poskytnutí úvěru, jeho výši a výši splacených částek nijak nesporoval, v řízení zůstal nečinný.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Úvěrová smlouva byla uzavřena až po nabytí účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., který stanovuje absolutní neplatnost smlouvy v případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že na daný účet chodí příjem jednou za dva měsíce, přičemž za období od 28. 11. 2023 do 23. 4. 2024 si žalovaný vzal od různých nebankovních společností úvěry v celkové výši 105 600 Kč. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný se neúměrně zadlužuje a úvěr mu proto neměl být žalobkyní vůbec poskytnut.11. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z.12. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž žalovaný nevrátil žalobkyni žádnou částku. Dlužná částka tak představuje 20 000 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se žalovaný ve věci vůbec nevyjádřil, nemohl soud posoudit jeho schopnosti dlužnou částku splatit, proto vyšel z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.13. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 101/2023 ze dne 20. 9. 2023).14. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 16 300 Kč a co do požadovaných úroků i úroků z prodlení.15. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 452 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 36 300 Kč částku 1 815 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 363 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 363 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 36 300 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 20 000 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 16 300 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 10 %, soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10%. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 815 Kč, odměnou ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 700 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 4 719 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 10 %, tj. částka 472 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).