6 C 39/2026-19 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 904 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, s žalovaným dne 30. 6. 2024. Jistina úvěru činila částku 8 000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději do 14. 7. 2025 se smluvním úrokem ve výši 1 840 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou částku a žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč, úroku ve výši 1 840 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 064 Kč. Z částky 9 840 Kč potom požaduje zákonný úrok z prodlení.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise, neboť žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 6. 2024 poskytl právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen do 14. 7. 2025. Postupně na základě žádosti žalovaného docházelo k uzavírání dodatků o prodloužení lhůty splatnosti, a to celkem 7krát vždy za poplatek 1 840 Kč. Částka 8 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet dne 30. 6. 2024. Vlastníkem účtu, na který žalobkyně zaslala částku 8 000 Kč je žalovaný.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka proti žalovanému postoupena společností , právnická osoba, na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 18. 12. 2025. Výzvou ze dne 14. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.5. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to výzvou ze dne 16. 3. 2026, č. j. 6 C 39/2026-12. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně blíže nevyjádřila. Soud tedy musí vycházet z toho, že žalobkyně nedoložila, jakým způsobem zkoumala, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet.6. Daný spor je nutno posuzovat podle ustanovení smlouvy o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).9. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, a že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr, neboť nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listinné důkazy (např. výpisy z účtu, výplatní pásky apod.), ze kterých by se podávaly konkrétní měsíční příjmy a výdaje žalovaného.10. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, takže smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, a žalovaný je povinen vrátit (pouze) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný ve věci nevyjádřil a soud není schopen posoudit majetkové možnosti žalovaného, postupoval soud podle ustanovení § 160 o. s. ř. a stanovil žalovanému lhůtu k plnění ve výši 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Soud tedy uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 8 000 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí.12. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).13. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 8 000 Kč a neúspěch v částce 2 904 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 47 % svých účelně vynaložených nákladů řízení.14. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby po 400 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 815 Kč, žalobkyně má potom nárok pouze na náhradu nákladů ve výši 47 %, tedy částky 1 324 Kč. Tato částka je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).