6 C 7/2026-18 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 31. 12. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 13 146 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.ofin.cz a dne 28. 11. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 7 000 Kč a úroku za první měsíc ve výši 2 800 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 30. 3. 2024 do 20. 7. 2025 v celkové výši 3 346 Kč.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 11. 2023 soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr do výše 30 000 Kč, dne 28. 11. 2023 jí byla poskytnuta částka 7 000 Kč odeslaná na její účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet především měsíčními úroky, přičemž úroky byly stanoveny ve výši 40 % p. m., tedy 2 800 Kč měsíčně. RPSN potom odpovídalo 5521,54 % ročně. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení.4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 28. 11. 2023 byla na účet číslo , č. účtu, zaslána z účtu společnosti , právnická osoba, . částka 7 000 Kč. , Anonymizováno, . potvrdila, že se jedná o účet žalované, na který byla dne 28. 11. 2023 připsána částka 7 000 Kč od , právnická osoba, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku proti žalované na společnost Aval 24 a následně smlouvou ze dne 10. 6. 2025 na žalobkyni. Z výzvy ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky. Výzva byla odeslána žalované společně s oznámením o postoupení pohledávky.6. Žalobkyně nedoložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, předložila údaje, z nichž vycházela, která jí částečně poskytla žalovaná, přičemž tyto si nijak neověřila. Vycházela z příjmů ve výši 26 340 Kč měsíčně a z výdajů ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žádné výplatní pásky či výpisy z účtu žalované však nepředložila.7. Daný spor je nutno posuzovat podle ustanovení smlouvy o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).10. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, a že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr, neboť dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listinné důkazy (např. výpisy z účtu, výplatní pásky apod.), ze kterých by se podávaly konkrétní měsíční příjmy a výdaje žalované. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů předložených žalovanou.11. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, takže smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, a žalovaná je povinna vrátit (pouze) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu úvěru ve výši 7 000 Kč. Lhůtu splatnosti stanovil soud s ohledem na nečinnost žalované podle § 160 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. Soud tedy uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 7 000 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalované k placení dlužné částky a ona se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí.12. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).13. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měla úspěch v částce 7 000 Kč a neúspěch v částce 6 146 Kč. Jelikož se úspěch téměř rovná neúspěchu, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.