8 C 315/2025-58 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 1. 10. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 52 039,96 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou dne 9. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 45 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách nejpozději do 20. 10. 2027. Jelikož se však dostala do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalované veškeré závazky vyplývající z úvěru zesplatnila ke dni 23. 9. 2024. Kapitalizovaná výše smluvního úroku k tomuto datu činí 28 595,96 Kč. Žalovaná na splátkách úvěru zaplatila celkem částku 21 556 Kč. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 12. 2. 2025. Před podáním žaloby byla žalovaná zástupcem žalobkyně písemně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění. K výzvě soudu pak žalobkyně stran zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě údajů získaných z dlužnických registrů a z prohlášení žalované o své finanční situaci. Dokumentaci k tomu však žalobkyně nepředložila.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 10. 2023, resp. z oznámení o schválení úvěru ze dne 10. 10. 2023, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., touto smlouvou poskytla žalované úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 82,84 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 689 Kč.5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 16. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 10. 10. 2023 připsána částka 45 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .6. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 8. 10. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala informací o tom, že žalovaná má další čtyři úvěrové produkty u jiných finančních institucí v celkové výši 448 861 Kč.7. Z dokumentu označeného jako hodnocení klienta pořízeného ke dni 9. 10. 2023 soud zjistil, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet a z jakých údajů o její finanční situaci přitom vycházela, přičemž dospěla k závěru, že volné zdroje žalované činí 3 090 Kč.8. Z oznámení o zesplatnění ze dne 23. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru nejpozději do 10 dnů od odeslání této výzvy.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní dne 12. 2. 2025, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 3. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.11. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu odeslal žalované.12. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.13. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 10. 2023 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s příslušenstvím ve 48 měsíčních splátkách po 2 689 Kč. Před poskytnutím úvěru neměla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici ověřený doklad o příjmech a výdajích žalované. Žalovaná na splátkách úvěru zaplatila celkem částku 21 556 Kč Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalované vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ze kterých je patrné, že žalobkyně neměla v době před poskytnutím úvěru k dispozici ověřený doklad o příjmech a výdajích žalované a že spoléhala toliko na její prohlášení. Takový přístup je však v oblasti spotřebitelských úvěrů nutno považovat za nedostatečný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně provedla šetření z registrů dlužníků, doložila k tomuto tvrzení pouze výpis z těchto registrů, ze kterého bez bližších podrobností vyplývala informace o tom, že žalovaná má další čtyři úvěrových produktů u jiných finančních institucí v celkové výši 448 861 Kč. Z této lustrace se však nepodává podstatná informace o tom, jakými měsíčními splátkami byla žalovaná v době před poskytnutím úvěru od žalobkyně zatížena. Bez této informace přitom žalobkyně nemohla posoudit, zda dosavadní splátky žalované nedosahují již takové výše, že další úvěr nebude schopna ze svého příjmu splácet.22. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uve