11 C 229/2021-20 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 76 445,96 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] formou úvěrového rámce do maximální výše 80 000 Kč. Žalovaná měla povinnost splácet předmětný úvěr, avšak v rozporu se svými povinnostmi jej řádně nesplácela, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a dluh žalované v celkové výši 76 445,96 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Žalobkyně požaduje i úroky a úroky z prodlení. Dopisem ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak nezaplatila ničeho. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včas dne [datum] odpor, ve kterém uvedla, že je matkou [anonymizována dvě slova] a je na mateřské dovolené se schopností splácet maximálně 2 000 Kč měsíčně. K jejímu návrhu úhrady ve splátkách se žalobkyně vyjádřila tak, že je ochotna akceptovat splácení dluhu ve splátkách, avšak ve výši měsíční splátky 4 600 Kč. 3. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s návrhem souhlasila a žalovaná neměla žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení s úvěrovými podmínkami a sazebníkem poplatků, jakož i ze splátkového kalendáře smlouvy, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty v celkové výši 75 048,56 Kč a zavázala se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,79 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku řádně a včas nehradila, za což jí v souladu se smlouvou žalobkyně účtovala smluvní pokuty v celkové výši 1 000 Kč a celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaná žalobkyni dluží částku 76 445,96 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 75 048,56 Kč, poplatků za pojištění ve výši 167,40 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, a dále pak příslušenství žalované částky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě a poskytla jí dodatečnou lhůtu k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo. 5. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnila. Porušila tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud jí proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni sjednaný úrok 28,88 % ročně a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalované podle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť z návrhů obou stran sporu je zřejmé, že jejich představa o výši splátky dluhu se výrazně liší, když maximální navrhovaná výše splátky žalované nedosahuje ani poloviny výše splátky navrhované žalobkyní. Nadto je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že žalovaná ačkoliv uvádí, že si nemůže dovolit mít exekuci, je vedena jako povinná v řadě exekučních řízení a je nepravděpodobné, že by byla s ohledem na pobírání rodičovského příspěvku a finanční zátěž z exekučních řízení schopna hradit splátku požadovanou žalobkyní. Závěrem nutno uvést, že vydání tohoto rozsudku nebrání započetí komunikace žalobkyně a žalované ohledně splácení dluhu a případné dohodě o splátkách. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 12 540 Kč (1 úkon právní služby 4 180 Kč - § 7 bod 5. a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 2 822,40 Kč a soudní poplatek ve výši 3 058 Kč, to je celkem 19 320,40 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.