13 C 101/2021-55 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 44 192 Kč s příslušenstvím a náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu č. 8 v domě [adresa], v ul. [ulice] v [obec], kdy nájemní vztah skončil k [datum] a od 8. 10. 2019 žalovaná užívala byt bez právního důvodu. Dlužné částky za období od prosince 2019 do srpna 2020 a neuhrazený doplatek dle vyúčtování služeb za rok 2019 neuhradila žalovaná ani na základě předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2021. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce se k výzvě soudu vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], informace o předpisu za duben 2019, únor 2020 a květen 2020, výpovědi z nájmu ze dne [datum], protokolu o předání bytu ze dne [datum], rozpisu dlužných období včetně výpočtu úroku z prodlení ke dni 30. 4. 2021, vyúčtování služeb za rok 2019 včetně dokladu o doručení a výzvy k úhradě dlužného nájemného vč. podacího listu ze dne 30. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu č. 8 v domě [adresa], ul. [ulice] v [obec], jehož je žalobce vlastníkem. Nájemné a služby byly smluvně sjednány ve výši 6 738 Kč, od dubna 2019 pak výše úhrad činila částku 6 906 Kč, od února 2020 pak ve výši 7 408 Kč a od května 2020 částku 7 573 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila nájem řádně a včas, žalobce vypověděl nájem bytu dne [datum] a nájemní vztah účastníků skončil k 8. 10. 2019. Za měsíc prosinec 2019 až srpen 2020 činil dosud neuhrazený doplatek za nájem a zálohy na služby spojené s užíváním bytu 36 606 Kč a za doplatek dle vyúčtování služeb za kal. rok 2019 částku 7 586 Kč. Žalobce dne 30. 4. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek a zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2246 a § 2247 a násl. o. z., která upravují nájem, nájemné a služby. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Protože se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě o zaplacení částky 44 192 Kč zcela vyhověl, jak co požadované jistiny, tak co úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v souladu s § 1970 o. z. ve výši částečně kapitalizované za období od 16. 12. 2019 do 30. 4. 2021 a dále ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 810 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 210 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.