24 C 46/2021-67 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 49 590 Kč s příslušenstvím a náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu č. 77 v domě [adresa], v ul. [ulice] v [obec] za období od března 2020 do srpna 2020. Dlužné částky neuhradili žalovaní ani na základě předžalobní výzvy ze dne 15. 12. 2020. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce se k výzvě soudu vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání, žalovaní se k výzvě soudu nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], informace o předpisu za září 2018 a duben 2019, výpovědi nájmu z [datum], předávacího protokolu z [datum] včetně plné moci žalované, rozpisu dlužných období včetně výpočtu úroku k 16. 12. 2020, upomínky ze dne 15. 12. 2020 a dokladu o doručení výzvy k zaplacení má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanými nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu č. 77 v domě [adresa] v ul. [ulice] v [obec], jehož je žalobcem vlastníkem. Od dubna 2019 účtoval žalobce za nájem a zálohy na služby částku 8 873 Kč. Žalovaní však nehradili nájem řádně a včas, proto žalobce vypověděl nájem bytu dne [datum], výpověď byla žalovaným doručena dne 19. 3. 2019 a od 20. 3. 2019 užívali žalovaní shora označený byt bez právního důvodu, k jeho vyklizení a předání žalobci došlo až dne [datum]. Nájemné a služby za období od března do srpna 2020 neuhradili žalovaní ve výši 49 590 Kč. Žalobce dne 15. 12. 2020 vyzval žalované k úhradě dlužných částek a zároveň je upozornil na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dále dle § 2246 a § 2247 a násl. o. z., která upravují nájem, nájemné a služby. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Protože se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě o zaplacení částky 49 590 Kč zcela vyhověl, jak co požadované jistiny, tak co úroku z prodlení požadovaného žalobcem v souladu s § 1970 o. z. ve výši částečně kapitalizované a specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí a dále ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 080 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 480 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.