9 C 219/2021 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dříve pod názvem [právnická osoba] či [právnická osoba]) na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného dopisem ze dne [datum] k okamžitému zaplacení dlužné částky. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni a žalovaný byl písemně vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne [datum], dosud však ničeho neuhradil. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“), výpisem z úvěrového účtu, produktovými podmínkami, Sazebníkem (dále jen„ sazebník“), poslední výzvou k úhradě ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejímž obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 220 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků specifikovaných ve smlouva a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými 96 měsíčními splátkami ve výši 4 244,23 Kč, počínaje dnem [datum]. Anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Výše úroku byla sjednána v sazbě 14,60 %. Úvěr byla žalovanému vyplacen dne [datum] dle sjednaných dispozic smlouvy tak, že částka 153 511,92 Kč byla vyplacena na úhradu dluhů převodem na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], zbylá část úvěru byla žalovanému téhož dne vyplacena na běžný účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu a oznámení o zesplatnění ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný svoje závazky neplnil řádně a včas, když poskytnutý úvěr nesplácel, proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil k prohlášení úvěru za okamžitě splatný v celé výši ke dni [datum] (v souladu s odst. 13 a 14 produktových podmínek) a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Dlužná částka ke dni podání návrhu včetně požadovaného příslušenství činí neuhrazenou jistinu ve výši 197 757,42 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ve výši 12 440,52 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 12 849,06 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalovaná pohledávka postoupena žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení. Žalovaný byl vyzván v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny spolu s poplatky, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 093 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 971 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 199 257 Kč sestávající z částky 9 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t., tj. celkem 27 300 Kč, dále tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 900 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 200 Kč ve výši 5 922 Kč. V součtu tedy náklady řízení ve výši 42 093 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.