9 C 231/2021 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] na základě Rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] a Smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného dopisem ze dne [datum] k okamžitému zaplacení dlužné částky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, když žalovaný nadále na svůj dluh neuhradil ničeho. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Z předložených listin, a to zejména z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba], návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne [datum] včetně akceptace, ve spojení s produktovými podmínkami, všeobecnými obchodními podmínkami, a sazebníkem, jakož i z výpisu z účtu žalovaného, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 29,90 % ročně a poplatků 29 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 511 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne [datum]. Úvěr žalovaný čerpal bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet] jak vyplývá z čl. 3 Smlouvy. Poskytnutý úvěr žalovaný ovšem řádně a včas nesplácel a dostal se do prodlení, proto právní předchůdce žalobkyně Poslední výzvou před zeslatněním ze dne [datum] žalovaného upomenula o zaplacení poskytnutých peněžních prostředků a vzhledem k trvajícímu porušení povinnosti žalovaným splácet poskytnutý úvěr zesplatnila dne [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn výzvou ze dne [datum]. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě splatné částky. Původní věřitel [právnická osoba] pak postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni, jak vyplývá z uvedené postupní smlouvy a jejích příloh. O postoupeních pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalovanému byla zaslána i předžalobní výzva, jak vyplývá z dopisu právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum]. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení. Žalovaný byl vyzván v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co smluvního úroku a úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle peněžitého plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 339 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 161 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 014 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle §14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.