9 C 276/2021-14 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vyslovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 2 360 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne 31. 10. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] částky 4 000 Kč. Půjčenou částku převzal žalovaný osobně v hotovosti v den uzavření smlouvy, tj. dne 31. 10. 2007. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu 4 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 2 560 Kč ve 40 týdenních splátkách po 164 Kč. Žalovaný uhradil toliko částku 4 200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka, která ke dni postoupení činila 2 360 Kč. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny spolu s kapitalizovaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dne 31. 10. 2007. V tento den převzal žalovaný půjčenou částku ve výši 4 000 Kč. Půjčku včetně poplatku ve výši 2 560 Kč, tj. celkem částku ve výši 6 560 Kč měl žalovaný uhradit ve 40 týdenních splátkách po 164 Kč. Žalovaný nehradil splátky včas a řádně, když na předmětnou půjčku uhradil pouze částku ve výši 4 200 Kč. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne 6. 8. 2008. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky ve výši 2 360 Kč (1 439,02 Kč jistina a 920,98 Kč dlužný poplatek) z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Předžalobní výzvou byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Na základě shora uvedených skutkových tvrzení soud věc posoudil v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Soud pak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaný se ve shora uvedené smlouvě o půjčce zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s půjčkou rovněž souhrnný poplatek ve výši 2 560 Kč. V této části je však smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost a nesrozumitelnost. Občanský zákoník v § 658 odst. 1 umožňoval sjednat při půjčce úroky. Z uzavřené smlouvy však nevyplývá, zda souhrnný poplatek je paušalizovaným úrokem nebo jaké jiné složky tento poplatek obsahuje, z jakých položek se skládá (závěru, že těchto položek bude více, nasvědčuje označení poplatku jako souhrnného), za co jsou jednotlivé položky účtovány a v jaké výši. Dále je nutno poukázat na požadavky na obsah smluv, kterými se sjednává spotřebitelský úvěr, stanovené v § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru účinného v době uzavření smlouvy o půjčce, které použitá specifikace souhrnného poplatku ve smlouvě rovněž nesplňuje. Vzhledem k absolutní neplatnosti ujednání o souhrnném poplatku musel soud vyjít ze skutečnosti, že žalovaným poskytnuté plnění je třeba započítat v celém rozsahu na jistinu. Žalovaný uhradil celkem částku 4 200 Kč, kterou žalobkyně započítala částečně na úhradu jistiny a částečně na úhradu souhrnného poplatku. Vzhledem k tomu, že ten považuje soud za neplatně sjednaný, byly poskytnuté úhrady plněním na jistinu, kterou tedy uhradil celou. S ohledem na tento závěr musela být žaloba v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšný žalovaný v řízení aktivně nevystupoval, pročež mu ani žádné náklady řízení nevznikly.