11 C 213/2021-27 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 46 354,09 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] formou úvěrového rámce do maximální výše 48 000 Kč. Žalovaný měl povinnost splácet předmětný úvěr, avšak v rozporu se svými povinnostmi jej řádně nesplácel, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a dluh žalovaného v celkové výši 46 354,09 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Žalobkyně požaduje i úroky a úroky z prodlení. Dopisem ze dne 31. 3. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 22. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, avšak nezaplatil ničeho. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaná včas dne [datum] odpor, ve kterém uvedl, že dne [datum] byl [anonymizována dvě slova] a dne [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V důsledku toho je [anonymizováno] od informací, financí a možnosti komunikace s bankami o jeho situaci a dočasné neschopnosti splácet. Dostal se do finanční tísně a úvěr není schopen uhradit. Žádá proto o posečkání do doby, než bude [anonymizováno], když nyní nemá jinou možnost řešení. 3. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení s úvěrovými podmínkami a sazebníkem poplatků, jakož i ze splátkového kalendáře smlouvy, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 48 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty v celkové výši 395 013,80 Kč a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku řádně a včas nehradil, za což mu v souladu se smlouvou žalobkyně účtovala smluvní pokuty v celkové výši 360 Kč a celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží částku 46 678,09 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 45 678,09 Kč, poplatků ve výši 147 Kč, poplatků za pojištění ve výši 69 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč a smluvních pokut ve výši 360 Kč, a dále pak příslušenství žalované částky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě a poskytla mu dodatečnou lhůtu k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo. 5. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 48 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni sjednaný úrok 8,25% ročně a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když lze pro doplnění uvést, že vydání tohoto rozsudku nebrání započetí komunikace žalobkyně a žalovaného ohledně splácení dluhu a případné dohodě o splátkách. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 1 500 Kč (1 úkon právní služby 500 Kč - § 14b odst. 1. a 4. vyhl. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 2 vyhl. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 378 Kč a soudní poplatek ve výši 1 855 Kč, to je celkem 4 033 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.