13 C 143/2021-39 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 28 986 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu č. 2 v domě [adresa], v ul. [ulice] v [obec], kdy nájemní vztah skončil k 29. 12. 2017 a žalovaná poté užívala byt bez právního důvodu. Dlužné částky za období od srpna 2019 do května 2021 neuhradila žalovaná ani na základě předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2021. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, žalované byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], informace o předpisu za červenec 2018, informace o předpisu za únor 2021, výpovědí z nájmu ze dne 6. 12. 2017, rozpisu dlužných období včetně výpočtu úroku z prodlení k 27. 5. 2021 a výzvy k úhradě dlužného nájemného vč. podacího listu ze dne 19. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu č. 2 v domě [adresa], ul. [ulice] v [obec], jehož je žalobce vlastníkem. Nájemné a služby byly smluvně sjednány ve výši 6 371 Kč, následně od července 2018 účtoval žalobce na nájemném a službách měsíčně částku 6 943 Kč a od února 2021 částku 6 899 Kč. Žalovaná nahradila nájem včas a řádně, žalobce nájem vypověděl dne [datum], žalovaná užívá byt bez právního důvodu od 29. 12. 2017. Za období od srpna 2019 do května 2021 zůstalo neuhrazeno nájemné a zálohy na služby v celkové výši 28 986 Kč. Žalobce dne 19. 2. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek a zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a § 2246 a § 2247 a násl. o. z., která upravují nájem, nájemné a služby. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Protože se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě o zaplacení částky 28 986 Kč zcela vyhověl, a to jak co požadované jistiny, tak co úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v souladu s § 1970 o. z. a ve výši částečně kapitalizované za období od 16. 8. 2019 do 27. 5. 2021 a dále ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 050 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 450 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.