13 C 223/2021-31 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25 626 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu č. 304 v domě [adresa] ul. [ulice] v [obec] a nedoplatků dle vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020, kdy nájemní vztah skončil k [datum] uplynutím doby. Dlužné částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy z 26. 8. 2021. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce k výzvě soudu vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], rozpisu dlužných období ke dni 30. 9. 2021, vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020 včetně potvrzení o roznosu a záznamu o doručení poštou, výzvy k úhradě dlužných částek včetně podacího listu ze dne 26. 8. 2021 má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] s účinností do [datum] smlouvu o nájmu na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, jejímž předmětem byl nájem bytu č. 304 v domě [adresa], ul. [ulice] v [obec], jehož je žalobce vlastníkem. Žalovaný nájemné sjednané dle uzavřené smlouvy o nájmu nehradil řádně a včas, od března 2020 do září 2021 eviduje žalobce neuhrazené nájemné a zálohy na služby v celkové výši 16 256 Kč a na nedoplatcích dle vyúčtování úhrad za služby pro kal. rok 2019 a 2020 celkovou částku 9 370 Kč. Žalobce upomínkou ze dne 26. 8.2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek a zároveň byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2246 a § 2247 a násl. o. z., která upravují nájem, nájemné a služby. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Protože se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě o zaplacení částky 25 626 Kč zcela vyhověl, jak co požadované jistiny, tak co úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v souladu s § 1970 o. z. ve výši částečně kapitalizované za období od 16. 3. 2020 do 30. 9. 2021 a dále ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 882 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 282 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.