13 C 37/2021-129 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 67 324 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], registrační číslo [anonymizováno], dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] poskytl žalovanému finanční prostředky, které žalovaný čerpal v celkové výši 62 599 Kč. Smluvně bylo sjednáno úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 8,5 % měsíčně, dále byl sjednán i poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru, roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 262,91 %. Úvěr byl splatný pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky za čerpání nebo společně s částkou 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, a to vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce počínaje od 11. 4. 2018. V případě prodlení žalovaného může věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli ve výši 250 Kč za každé prodlení, žádat může i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. 2. Z jednání nařízeného na den [datum] se žalobkyně řádně a včas omluvila, nežádala o odročení s tím, že nechce navyšovat výdaje na vymáhání žalovaného nároku. Žalovaný je hospitalizován v [anonymizována dvě slova] v [obec], s ohledem na pravomocné rozhodnutí Okresního soudu Plzeň jih č. j. 3Nc 1047/2021-94 ze dne 22. 4. 2022, které nabylo právní moci dne [datum], žalovaného zastupuje jeho otec jako hmotněprávní opatrovník, který sjednal pro žalovaného právní zastoupení na základě plné moci ze dne [datum]. 3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do příslušenství dle specifikace ve výroku II. Soud proto podle 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v navrhovaném rozsahu zastavil. 4. Žalovaný se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil k žalobě tak, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná, neboť nebyla uzavřena v písemné podobě. Dále je neplatná z důvodu, že žalovaný trpí duševní poruchou, která ho činí nezpůsobilým k uzavření takové smlouvy, nebyla ani řádně zkoumána žalovaného úvěruschopnost. Žalovaný se domnívá, že dlužná částka představující bezdůvodné obohacení byla již z větší části uhrazena. 5. Smlouvou o úvěru ze dne [datum], potvrzeními o jednotlivých platbách, obchodními podmínkami původního věřitele, standardní informací o spotřebitelském úvěru, výpisy z účtu, přehledem úhrad, výzvy k plnění ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, rozsudkem [příjmení] [okres] č.j. [číslo jednací] a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] za pomocí elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného na základě interních předpisů, tj. ověřoval maximální počet závazku u jiných věřitelů, zjistil z podané žádosti příjmy a výdaje, ověřoval bonitu i u inkasní agentury s tím, že žalovaný se zavázal sdělit pravdivé údaje o své úvěruschopnosti. Na základě uzavřené smlouvy původní věřitel poukázal žalovanému postupně v období od 11. 4. 2018 do 8. 7. 2020 částku 62 599 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnout částku včetně úroků a poplatků, uhradil celkem 56 255 Kč a dále částku 5 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní úrok a úhrada byla zohledněna v návrhu. Smluvně bylo sjednáno úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 8,5 % měsíčně a dále i poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru, úrok i poplatek měl být splácen spolu s jistinou úvěru. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 262,91 % ročně. Úvěr byl splatný pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky za čerpání nebo společně s částkou 1 000 Kč, a to vždy k 30. dni každého kalendářního měsíce počínaje od 11. 4. 2018. V případě prodlení žalovaného mohl věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli ve výši 250 Kč za každé prodlení. Dále byla ujednána pro případ prodlení i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyní na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum]. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu, který sestává z jistiny 50 562,15 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a smluvních úroků 21 011,62 Kč. 6. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. Smlouva uzavřená právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným zavazuje žalovaného hradit úvěr společně s úroky a poplatky, které činí 12,5 % z každého čerpání úvěru a úrok ve výši 8,5 % měsíčně, tj. 102 % ročně, procentní sazba nákladů na úvěr byla smluvně stanovena na 262,91 % ročně. Žalovaný splátky úvěru postupně hradil, nikoli však včas a řádně, ocitl se v prodlení se splácením, proto původní věřitel účtoval i poplatky z prodlení. Ve smlouvě byly ve prospěch věřitele sjednány i další sankce při prodlení dlužníka, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy původní věřitel ověřoval dle jeho interních pravidel údaje o možnostech žalovaného úvěr splácet. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalovaný omezen ve svéprávnosti také tak, že není schopen samostatně disponovat s finančními prostředky přesahujícími 500 Kč týdně, spravovat majetek přesahující částku 500 Kč, uzavřít smlouvy včetně smluv pracovních. Opatrovníkem nesvéprávného žalovaného soud jmenoval jeho otce [jméno] [celé jméno žalovaného], která je povinen zastoupeného zastupovat ve všech jeho věcech, v nichž žalovaný nemůže jednat samostatně. Z odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí vyplývá, že znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] na základě posouzení psychického stavu žalovaného došla ve svém posudku k závěru, že žalovaný není schopen porozumět důsledkům uzavření žádné smlouvy. Žalovaný trpí závažnou duševní poruchou, která není přechodného rázu (reziduální schizofrenií), naplněna jsou též kritéria pro patologické hráčství. Prognóza zdravotního stavu je pro žalovaného nepříznivá, je již narušena schopnost žalovaného právně jednat de facto ve všech oblastech. Žalovaný nemá žádný náhled na své onemocnění, jeho duševní porucha výrazně ovlivňuje jeho schopnost právně jednat, proto je schopen hospodařit s finančními prostředky pouze do částky 500 Kč týdně, není schopen uzavírat kupní, darovací a jiné smlouvy. 7. Soud při každém svém rozhodování zkoumá, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobce požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy. Dle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či rozporu se zákonem. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí z tohoto zjištění vyvodit odpovídající závěry. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze odkázat na některou již ustálenou judikaturu, a to zejména rozhodnutí Ústavního soudu ČR (dále jen„ NS ČR“), který v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy,„ která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci“, …„ postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“, takže by„ k ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému“. Obdobně ÚS ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. V těchto a dalších nálezech pak uzavřel, že v takovýchto případech je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v nálezech sp. zn. I. ÚS 523/07 a I. ÚS 728/10 posuzoval rozhodnutí nalézacích soudů přiznávajících věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboli 182,5 % ročně a dovodil, že taková rozhodnutí porušují právo na sprave