9 C 281/2021-15 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že dne 14. 8. 2018 bylo u vozidla žalovaného použito technického prostředku k zabránění odjezdu (dále jen TPZOV), neboť žalovaný s vozidlem [registrační značka], tovární značky [příjmení], stál bez příslušného oprávnění na parkovišti s parkovacím automatem s dodatkovou tabulkou E13-placené. Poplatek za TPZOV odmítl žalovaný namístě uhradit a neuhradil žalovanou částku ani na základě předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2020. 2. Protože bylo možné ve věci rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. 115 a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se nevyjádřila, žalovaný se k výzvě soudu v určené lhůtě také nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46 písm. a) o.s.ř. 3. Na základě žalobcem předložených listin učinil soud následující skutkové závěry: [anonymizováno] 14. 8. 2018 došlo k technickému úkonu spočívajícímu v přiložení TPZOV na vozidlo žalovaného, neboť žalovaný s vozidlem [registrační značka], tovární značky [příjmení], stál bez příslušného oprávnění na parkovišti s parkovacím automatem s dodatkovou tabulkou E13-placené, nepředložil hlídce [anonymizováno] policie [obec] doklad o zaplacení parkovného. Poplatek za tento technický úkon byla stanoven žalobcem ve výši 200 Kč, a to nařízením Statutárního města České Budějovice [číslo] ve znění nařízení č. 4/2013 a [číslo]. Žalovanému byla zaslána výzva zaplacení žalované částky dne 1. 10. 2020, žalovaný však nereagoval a ke dni podání žaloby dosud žalobci ničeho neuhradil. 4. Na základě provedeného dokazování soud vyhodnotil po právní stránce věc podle § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, kdy řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti a podle § 17a) odst. 5 zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii, kdy přiložení a odstranění TPZOV se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, případně na náklady provozovatele vozidla, nelze-li osobu, která na místě vozidlo ponechala, zjistit. 5. Náklady na přiložení a odstranění TPZOV vynaložil žalobce, proto jde na straně žalovaného ve smyslu § 2294 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) o bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat tomu, na jehož úkor se bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť žalobce plnil, co po právu měl plnit žalovaný. Vzhledem k tomu, že předloženými listinnými důkazy se žalobci podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud návrhu zcela vyhověl, jak co do jistiny, tak i co do úroku z prodlení, který žalobce požaduje v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti [číslo] o.s.ř., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč. 7. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř.