9 C 40/2022-13 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vyslovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 5 120 Kč s úrokem z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] částky 8 000 Kč. Půjčenou částku převzala žalovaná osobně v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 312 Kč v 52 týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaná uhradila částku 8 192 Kč. Žalobkyně se dále domáhá vyslovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 8 490 Kč s úrokem z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] částky 10 000 Kč. Půjčenou částku převzala žalovaná osobně v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná uhradila částku 8 150 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly žalobkyni postoupeny žalované pohledávky, které ke dni postoupení činily uvedené částky. Žalovaná však požadované neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistin spolu s kapitalizovaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k věci nevyjádřila, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě převzala žalovaná částku 8 000 Kč. Půjčku včetně poplatku ve výši 5 312 Kč, tj. celkem částku ve výši 13 312 Kč měla žalovaná uhradit v 52 týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaná nehradila splátky včas a řádně, a na předmětnou půjčku uhradila částku ve výši 8 192 Kč. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne [datum]. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě převzala žalovaná částku 10 000 Kč. Půjčku včetně poplatku ve výši 6 640 Kč, tj. celkem částku ve výši 16 640 Kč měla žalovaná uhradit v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná nehradila splátky včas a řádně, a na předmětnou půjčku uhradila částku ve výši 8 150 Kč. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne [datum]. 4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 5 120 Kč (3 076,92 Kč jistina a 2 043,08 Kč dlužný poplatek) a pohledávky ve výši 8 490 Kč (5 102,16 Kč jistina a 3 387,84 Kč poplatek) z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Předžalobní výzvou byla žalovaná upomínána o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 5. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. 6. Na základě shora uvedených skutkových tvrzení soud věc posoudil v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Soud pak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Žalovaná se ve shora uvedených smlouvách o půjčce zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s půjčkou rovněž souhrnný poplatek ve výši 5 312 Kč, resp. 6 640 Kč. V této části jsou však obě smlouvy absolutně neplatné ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost a nesrozumitelnost. Občanský zákoník v § 658 odst. 1 umožňoval sjednat při půjčce úroky. Z uzavřených smluv však nevyplývá, zda souhrnný poplatek je paušalizovaným úrokem nebo jaké jiné složky tento poplatek obsahuje, z jakých položek se skládá (závěru, že těchto položek bude více, nasvědčuje označení poplatku jako souhrnného), za co jsou jednotlivé položky účtovány a v jaké výši. Dále je nutno poukázat na požadavky na obsah smluv, kterými se sjednává spotřebitelský úvěr, stanovené v § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru účinného v době uzavření smlouvy o půjčce, které použitá specifikace souhrnného poplatku ve smlouvě rovněž nesplňuje. Vzhledem k absolutní neplatnosti ujednání o souhrnném poplatku musel soud vyjít ze skutečnosti, že žalovanou poskytnuté plnění je třeba započítat v celém rozsahu na jistinu. Žalovaná uhradila na první uvedenou půjčku celkem částku 8 192 Kč, kterou žalobkyně započítala částečně na úhradu jistiny a částečně na úhradu souhrnného poplatku. Vzhledem k tomu, že ten považuje soud za neplatně sjednaný, byly poskytnuté úhrady plněním na jistinu, kterou tedy uhradila celou. S ohledem na tento závěr musela být žaloba ohledně prvního nároku v celém rozsahu zamítnuta. Na druhou z uvedený půjček uhradila žalovaná celkem částku 8 150 Kč, která s ohledem na neplatné ujednání o souhrnném poplatku byla opět plněním na jistinu. Z této jí nadále zbývá k uhrazení částka 1 850 Kč, když v tomto rozsahu spolu s odpovídajícími úroky z prodlení byl nárok žalobkyni přiznán, a ve zbytku jistiny spolu se zákonným příslušenstvím zamítnut. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla sice neúspěšná pouze v poměrně nepatrné čísti, avšak v řízení aktivně nevystupovala, pročež jí ani žádné náklady řízení nevznikly.