9 C 80/2023-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 24. 1. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě jí poskytl částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 850 Kč v 31 týdenních splátkách ve výši 350 Kč. Žalovaná uhradila celkem 600 Kč. Dlužná částka tak činila na jistině 6 612,90 Kč a na poplatku 3 637,10 Kč. Ke dni 5. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky dále neuhradila ničeho a nadále tedy dluží shora uvedené částky. Na předžalobní upomínku žalobkyně nijak nereagovala. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o půjčce ze dne 24. 1. 2005 ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uvedeného dne uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované v hotovosti částku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 850 Kč, to vše v hotovosti v 31 týdenních splátkách ve výši 350 Kč počínaje sedmým dnem po uzavření smlouvy. Žalovaná na dluh uhradila 600 Kč. Dosud tedy dluží na jistině částku 6 612,90 Kč a na poplatku 3 637,10 Kč, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. [příjmení] to požaduje úhradu kapitalizovaného i pokračujícího úroku z prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností ke dni 5. 1. 2021 pohledávku za žalovanou na žalobkyni, když tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 6. 1. 2021. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne 11. 11. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (díle jen o.z.) dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 téhož zákona lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou platně sjednána smlouva o půjčce dle ust. § 657 občanského zákoníku, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky, které žalovaná v souladu se smluvními ujednáními nevrátila. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnutou půjčku žalovaná nesplnila ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, na niž byla pohledávka včetně všech práv a povinností platně postoupena, a proto jí tuto povinnost uložil soud tímto rozsudkem. Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč, to je celkem 2 252 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.