10 C 83/2024-15 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 2. 2023 č. , anonymizováno, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet spolu s úrokem sjednaným ve výši 115,46 % ročně. Celkem měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 34 573,08 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč do 7. 2. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením. Věřiteli zaplatil pouze částku 7 964,34 Kč, kdy z toho 500 Kč bylo věřitelem započteno na úhradu jistiny úvěru a 7 464,34 Kč věřitel započetl na smluvní úrok. Ke dni postoupení pohledávky dlužil žalovaný na jistině úvěru 19 500 Kč, na nesplaceném úroku 7 108,74 Kč, na nákladech na upomínky 150 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 565,50 Kč, úroku z prodlení částečně kapitalizovaného za období od 8. 6. 2023 do 7. 7. 2023 a dále běžícího od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávek ve výši 651 Kč.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, žaloba a výzva mu byly doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s vyhlášením rozhodnutí v podané žalobě, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z úvěrové smlouvy ze dne 7. 2. 2023 č. , anonymizováno, , obchodních podmínek původního věřitele, výpisu z účtu žalované o čerpání úvěru, potvrzení o převedení verifikační platby, předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2023 včetně podacího archu, upomínky s návrhem na smírné řešení ze dne 19. 7. 2023 a výpisu o úkonech při mimosoudním vymáhání za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a to na dobu do 7. 2. 2024. Žalovaný v souladu se smluvním ujednáním převedl na věřitele verifikační platbu 1 Kč. Podle této smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, jak plyne z předloženého výpisu z účtu a žalovaný se zavázal zaplatit i smluvní úrok za celé období účinnosti smlouvy ve výši 14 573,08 Kč. Smluvní úrok je sjednán ve výši 115,46 % ročně a RPSN ve výši 201,10 %. Celkem měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 34 573,08 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč do 7. 2. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením. Věřiteli zaplatil pouze částku 7 964,34 Kč. Ze smlouvy o úvěru také vyplývá, že účastníci sjednali pro případ prodlení úvěrovaného s plněním jakékoli části dluhu povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Věřitel úvěr ke dni 7. 6. 2023 zesplatnil. Pohledávka původního věřitele byla na základě rámcové smlouvy o postoupení ze dne 8. 12. 2022 byla postoupena žalobkyni s účinností od 7. 7. 2023. Ke dni postoupení pohledávky dlužil žalovaný na jistině úvěru 19 500 Kč, na nesplaceném úroku 7 108,74 Kč, na nákladech na upomínky 150 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 565,50 Kč, úroku z prodlení částečně kapitalizovaného za období od 8. 6. 2023 do 7. 7. 2023 a dále běžícího od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávek ve výši 651 Kč.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 7. 2. 2023 byla žalovanému poskytnuta věřitelem částka 20 000 Kč, žalovaný však měl věřiteli, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 34 573,08 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 115,46 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období února 2023 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,3 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy více než desetinásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalovanému poskytla. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 201,10 % je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále výrazně navyšují. Konkrétně se jedná zejména o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně sjednanou pro případ prodlení dlužníka s placením jakéhokoliv plnění ze smlouvy. Celkový systém sankcí obsažený ve smlouvě, kdy tato denní pokuta je doplňována sankcemi jednorázovými (zpoplatněné upomínky částkou 50 Kč), způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo žalobkyní poskytnuto.7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše smluvního ročního úroku, je zahrnuta jednak již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.8. Nárok žalobkyně jako postupníka tedy bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru věřitel poskytl, tedy částky 20 000 Kč. Na tuto částku již bylo žalovaným zaplaceno před podáním žaloby 7 964,34 Kč. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 12 035,66 Kč. Tato částka s úrokem z prodlení v zákonné výši (za období od 8. 6. 2023 do 7. 7. 2023 kapitalizovaným částkou 148,38 Kč) tedy byla žalobkyni přiznána a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 450,10 Kč, přičemž tato částka představuje 19,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 803 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 065,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.