2 C 185/2024-41 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu č. , hodnota, v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, domáhal vůči žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující dlužné úhrady za nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za měsíce duben 2023 až srpen 2023 spolu s ročním vyúčtováním dlužných služeb za roky 2021 a 2022. Žalovaná předmětný byt užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 18. 3. 2020 s účinností od 1. 4. 2020 na dobu určitou do 31. 12. 2020. Účastníci řízení následně postupně uzavřeli tři dodatky k předmětné nájemné smlouvě s tím, že konec nájmu byl nově stanoven na 30. 6. 2023. Žalovaná však ve sjednané době byt nevyklidila a zcela ho opustila až dne 31. 8. 2023, zároveň ke dni skončení nájmu evidoval žalobce nedoplatky na nájemném a službách spojených s užíváním bytu. Žalovaná na svůj dluh do současné doby neuhradila ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalobce ze dne 3. 1. 2024.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalobce i žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce ani žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobcem předložených listin, a to zejména z nájemní smlouvy ze dne 18. 3. 2020 ve spojení s dodatkem č. 1 ze dne 22. 12. 2020, dodatkem č. 2 ze dne 6. 12. 2021 a dodatkem č. 3 ze dne 7. 12. 2022 za plně prokázané, že žalobce pronajal žalované byt č. , hodnota, na adrese , adresa, s účinností od 1. 4. 2020 na dobu určitou do 30. 6. 2023. Ze žádosti o ukončení nájemní smlouvy ze dne 16. 8. 2023, dokumentu „Změna uživatele bytu“ a předžalobní upomínky má soud za prokázané, že žalovaná k 16. 8. 2023 předmětný byt toliko částečně vyklidila a tento byl definitivně žalovanou opuštěn až 31. 8. 2023. Z předložených výpočtových listů má soud za prokázané, že výše nájmu činila částku 10 310 Kč a od 1. 5. 2023 částku 12 310 Kč. Z předloženého vyúčtování služeb za rok 2021 a 2022 ve spojení s upomínku ze dne 11. 10. 2023 vyplývá, že žalovaná dluží žalobci za služby za rok 2021 částku 9 993 Kč a za rok 2022 částku 9 049 Kč a dále dlužný nájem za měsíc duben 2023 ve výši 10 310 Kč a za měsíce květen až srpen 2023 ve výši 12 310 Kč měsíčně. Celkem tedy žalovaná dluží částku ve výši 78 592 Kč. To, že žalovaná svůj dluh řádně včas žalobci nesplnila, vyplývá z výše uvedené předžalobní upomínky.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která upravují nájem, a dále dle ust. § 2246 a násl. o. z. upravujících nájemné a jiné platby. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svoje povinnosti, když nehradila žalobci za užívání bytu nájemné a zálohy za služby za měsíce duben 2023 až srpen 2023 (od července 2023 do srpna 2023 přitom užívala předmětný byt bez právního důvodu), jakož i nedoplatky na službách za roky 2021 až 2022, soud žalobě žalobce vyhověl a uložil žalované tyto částky žalobci zaplatit. Důvodným je i nárok žalobce na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení se splacením peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 530 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 930 Kč a náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.