2 C 228/2024-23 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako nájemce bytu č. , Anonymizováno, v , adresa, , právnická osoba, , domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované, jako jejímu podnájemci dle podnájemní smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 24. 12. 2023, byla uložena povinnost zaplatit částku 14 520 Kč z titulu náhrady ve výši ujednaného podnájemného včetně služeb, neboť žalovaná neplnila své povinnosti vyplývající z podnájemní smlouvy, zejména platit řádně a včas podnájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná tak dluží žalobkyni nedoplatek ve výši 14 520 Kč, který do dnešního dne neuhradila, ačkoliv ji žalobkyně upomínala, naposledy výzvou před podáním žaloby ze dne 19. 3. 2024.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalobkyni i žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlas, žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovanou nijak rozporováno, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena podnájemní smlouva č. , hodnota, , jejímž předmětem byl podnájem bytu 2+kk o velikosti podlahové plochy 42 m2 v pátém podlaží domu č.p. , Anonymizováno, v , adresa, , , právnická osoba, , s účinností od 16. 12. 2023 na dobu určitou, a to do 31. 11. 2024. Z předložené podnájemní smlouvy, konkrétně části F., má soud za prokázané, že mezi stranami bylo sjednáno podnájemné bytu ve výši 12 000 Kč měsíčně spolu se zálohou na úhradu služeb spojených s užíváním bytu ve výši 2 921 Kč a pojištěním ve výši 369 Kč, celkem 15 290 Kč měsíčně. Z předložené obratové historie ve spojení s rozepsaným přehledem dlužných položek, pak vyplývá dlužná částka ve výši 14 520 Kč. Kromě výše uvedených listin dluh žalované vyplývá i z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 19. 3. 2024.4. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2275 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dle ust. § 1721 o. z., podle kterého ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle ust. § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Dle ust. § 1789 o.z., ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána podnájemní smlouva, ve které se žalovaná zavázala žalobkyni hradit měsíčně sjednanou částku za užívání bytu. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak s placením v prodlení. Žalobkyně proto žalovanou dne 19. 3. 2024 vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná však, svou povinnost zaplatit nesplnila a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s ust. § 1970 o. z., ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a přiznal jej žalobkyni ode dne po uplynutí splatnosti dluhu do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s.