Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 2275 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 2275 občanského zákoníku stanoví, že nájemce, který sám trvale nebydlí v bytě, může dát byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě pouze se souhlasem pronajímatele, přičemž žádost i souhlas musí být písemné.
§ 2275
(1) V případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.
(2) Žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem vyžadují písemnou formu. Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti ve lhůtě jednoho měsíce, považuje se souhlas za daný; to neplatí, pokud byl ujednán zákaz podnájmu.
Paragraf 2275 občanského zákoníku stanoví, že nájemce, který sám trvale nebydlí v bytě, může dát byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě pouze se souhlasem pronajímatele, přičemž žádost i souhlas musí být písemné.
Co to znamená v praxi
Pokud nájemce v bytě sám trvale nebydlí, potřebuje pro podnájem bytu nebo jeho části písemný souhlas pronajímatele.
Pronajímatel se musí k žádosti o souhlas vyjádřit do jednoho měsíce; pokud tak neučiní, považuje se souhlas za udělený, ledaže byl podnájem smluvně zakázán.
Pokud nájemce poruší toto ustanovení a dá byt do podnájmu bez potřebného souhlasu, jedná se o hrubé porušení jeho povinnosti, jak vyplývá z § 2276.
Na co si dát pozor
Ujednání o zákazu podnájmu má přednost před fikcí souhlasu, pokud se pronajímatel nevyjádří ve stanovené lhůtě.
Žádost o souhlas k podnájmu i samotný souhlas musí mít vždy písemnou formu.