4 C 105/2024-24 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k procesnímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky 200 000 Kč, představující smluvní pokutu, na níž měl žalobkyni vzniknout nárok nesplněním povinnosti žalovaného plynoucí mu ze smluvního závazkového vztahu mezi účastníky v podobě revolvingové podnikatelské zápůjčky č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . Na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému 150 000 Kč. Nárok na zaplacení smluvní pokuty byl smluvními stranami sjednán v článku 8.7 smlouvy, dle kterého se žalovaný zavázal pro případ prodlení se zaplacením částky odpovídající nové jistině zápůjčky uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení, a to až do jejího úplného zaplacení. Tuto smluvní povinnost žalovaný porušil a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, jejíž jedna část již byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , právnická osoba, – pobočka v Táboře ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Smluvní pokuta byla tehdy vyčíslena ve výši 34 472,30 Kč a byla požadována za dobu do 24. 9. 2019. Nároku žalobkyně bylo co do smluvní pokuty v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného však pokračovalo i po uvedeném datu, a proto se žalobkyně předmětnou žalobou domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky za další období, a to od 25. 9. 2019 do 25. 8. 2021 z částky 158 130 Kč a za období od 26. 8. 2021 do 9. 4. 2024 z částky 154 783,60 Kč. Žalobkyně pak omezila svůj nárok na smluvní pokutu v dané věci na 200 000 Kč. Před podáním žaloby k soudu žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, a to dne 9. 4. 2024, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení smluvní pokuty v uvedené výši. Žalovaný však na ni nikterak nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu, které se konalo dne , datum, se bez omluvy nedostavil a soud měl proto splněny podmínky pro rozhodování bez jeho osobní účasti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Po skutkové stránce má soud provedeným dokazováním prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 150 000 Kč žalobkyní žalovanému, jakožto investiční zápůjčky. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splatit včetně smluvního úroku za poskytnutí půjčky 108 624 Kč formou 12. měsíčních splátek po 21 552 Kč. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 258 624 Kč. Obsahem citované smlouvy, a to článkem 8.7 má soud prokázáno, že si smluvní strany sjednaly že pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení dlužníka s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že zapůjčiteli vznikne právo na pokutu dle čl. 8.5 smluvních ujednání smlouvy. Oznámením žalobkyně ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jejímu zesplatnění a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 264 873 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , právnická osoba, – pobočka v Táboře ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu ve výši 34 472,30 Kč. Rozsudkem byla žalovanému zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni 203 911,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 24. 9. 2019 do zaplacení a dále částku 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dne 9. 4. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, kterou ho vyzvala k zaplacení smluvní pokuty dle článku 8.7 této smlouvy za období od 25. 9. 2019 do 25. 8. 2021 ve výši 0,1 % denně z částky 158 130 Kč a za období od 26. 8. 2021 do 9. 4. 2024 z částky 154 783,60 Kč. Žalovaný na tuto předžalobní výzvu nikterak nereagoval a částku žalobkyni nezaplatil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.5. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16.3.2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019 dovodil mimo jiné následující závěry. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o.z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o.z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o.z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o.z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o.z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.6. V řízení bylo prokázáno, že na základě Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 150 000 Kč, žalovaný se smlouvou zavázal při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit žalobkyni částku ve výši 258 624 Kč. Mezi účastníky byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí zápůjčky v pevně stanovené výši částkou 108 624 Kč, což při sjednané době splácení – 12. měsíčních splátek po 21 552 Kč představuje roční úrok ve výši 72,4 %. Sama o sobě takto vysoká úroková sazba důvodem neplatnosti uzavřené smlouvy mezi podnikateli podle shora citované judikatury není. Důvodem absolutní neplatnosti dané smlouvy pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. však je v dané věci významná nevyváženost smluvních ujednání v neprospěch žalovaného, který není právnickou osobou, ale fyzickou osobou podnikající, která ručí za své závazky zcela neomezeně, celým svým soukromým majetkem, a proto je dle § 433 odst. 2 o. z. v daném smluvním vztahu slabší stranou. Při hodnocení obsahu smlouvy z hlediska posouzení její vyváženosti nelze kromě sjednané úrokové sazby, která v případě běžného spotřebitele je soudy hodnocena jako odporující dobrým mravům, odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 150 000 Kč, pravomocným rozsudkem již byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 238 383,83 Kč, jejíž součástí je i smluvní pokuta za předc