8 C 129/2024-20 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako pronajímatel bytu domáhal vůči žalované zaplacení částky uvedené v předmětu tohoto rozsudku představující neuhrazenou náhradu nájemného a zálohy na úhradu plnění poskytovaných s nájmem bytu s odůvodněním, že žalovaná mu nezaplatila nájemné za měsíce leden až březen 2024. Dále uplatnil nárok na sjednané úroky z prodlení z dlužné částky. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 27. 3. 2024.2. Vzhledem k předloženým listinám, vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce vyslovil s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlas, žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně z nájemní smlouvy ze dne , datum, , má soud v dané věci za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem platnou nájemní smlouvu ohledně bytu č. , hodnota, o dispozici 3+1 v 1. nadzemním podlaží na adrese , adresa, na dobu určitou do , datum, , ve které bylo sjednáno nájemné ve výši 9 400 Kč měsíčně a zálohy na vodné a stočné ve výši 600 Kč měsíčně, tj. celkem 10 000 Kč měsíčně. Z čl. III bod 5 předmětné smlouvy o nájmu má pak soud za prokázané, že si účastníci řízení sjednaly úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky nájemného a záloh za služby za každý započatý den prodlení. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 3. 2024 má osud za prokázané, že žalovaná neuhradila žalobci nájemné a zálohy za služby v celkové výši 30 000 Kč.4. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 o. z. společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je plně důvodný. V dané věci vznikl žalované jako nájemci dluh na nájemném a zálohách na vodném a stočném, a to za měsíce leden až březen 2024, jenž činily částku ve výši 30 000 Kč (3 x 10 000 Kč). Jelikož žalovaná neuhradila dlužné nájemné a zálohy řádně a včas, vznikl žalobci jako pronajímateli v souladu s nájemní smlouvou taktéž nárok na úroky z prodlení, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobce jí podal zcela po právu, když žalovaná v rozporu se smlouvou i výše citovaným zákonným ustanovením žalobci dosud dobrovolně nájemné a platby nákladů na služby nezaplatila. Lhůta k zaplacení dané částky plyne z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.