9 C 11/2024-14 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 21. 10. 2015 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 5 000 Kč, přičemž dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 28. 2. 2017 byl tento limit navýšen na částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných smlouvou včetně úroku ve výši 18,90 % ročně a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaná úvěr čerpala, avšak nedodržovala sjednané podmínky a dostala se do nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyně proto ke dni 1. 1. 2023 smlouvu o sporožirovém účtu vypověděla. Žalovaná tak žalobkyni dlužila ke dni zesplatnění částku ve výši 12 967,22 Kč na jistině, částku 1 350,30 Kč na úroku a částku 1 443,59 Kč na úroku z prodlení, které neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto vyzval soud žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 21. 10. 2015 ve spojení s dodatkem k této smlouvě ze dne 28. 2. 2017 a všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a sazebníkem poplatků, jakož i z výpisu ze sporožirového účtu, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru ve znění dodatku z 28. 2. 2017 bylo závazkem žalobkyně poskytnout žalované úvěr až do výše 12 000 Kč a závazek žalované splácet tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně dle sjednaných podmínek. Tento úvěr žalovaná čerpala. Z výpisu ze sporožirového účtu vyplývá, že žalovaná své povinnosti nedodržela a dostala se tak do nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyně proto dopisem ze dne 3. 1. 2023 vyzvala žalovanou k úhradě nepovoleného debetního zůstatku a zároveň vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu. Žalovaná však ani přes výzvy žalobkyně neuhradila ničeho a dluží tak částku ve výši 12 967,22 Kč na jistině, částku 1 350,30 Kč na úroku a částku 1 443,59 Kč na úroku z prodlení. Ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 22. 8. 2023. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy ve znění dodatku z 28. 2. 2017 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru však řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a vyzvala ji k zaplacení celé dlužné částky. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě, a to včetně nároku na zaplacení úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.