9 C 130/2024-21 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou v předmětu řízení představující smluvní pokutu z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 11. 12. 2019, na základě které mu byla následně poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal ji splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však dostal se splácením zápůjčky do prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Nárok na zaplacení částky ve výši 9 439,36 Kč představující smluvní pokutu z této smlouvy za prodlení s úhradou dlužné jistiny zápůjčky do 31. 8. 2020 byl žalobkyni přiznán platebním rozkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 10. 2020, č. j. 24 C 330/2020-25. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou touto žalobou uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 54 876 Kč od 1. 9. 2020 do 25. 3. 2024. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dané částky 71 453,76 Kč výzvou ze dne 25. 3. 2024, žalovaný však neuhradil ničeho.2. Vzhledem k předloženým listinám vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Po skutkové stránce soud provedeným dokazováním zjistil, že dne 11. 12. 2019 došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splatit včetně smluvního úroku ve výši 24 876 Kč formou 12 měsíční splátek po 4 573 Kč. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 54 876 Kč. Podle čl. 6.1. smlouvy je žalovaný povinen v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti zaplatit žalobkyni nad rámec předchozí smluvní pokuty další smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Podle čl. 6.5. smlouvy v případě, že žalovaný po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nad rámec smluvních pokut dle čl. 6.1. smlouvy další smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu. V čl. 6.7. smlouvy byla sjednána další povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni v případě nezaplacení nové jistiny zápůjčky po jejím zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobkyni vznikne právo na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6.5. smlouvy.4. Platebním rozkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 10. 2020, č. j. 24 C 330/2020-25 pak žalovanému byla mimo jiné uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 69 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dopočtenou smluvní pokutu do 31. 8. 2020 ve výši 9 439,36 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Žalovaný svůj závazek dosud zcela neuhradil.Z oznámení žalobkyně ze dne 11. 3. 2020 vyplývá, že žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jejímu zesplatnění a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 71 453,76 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.6. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16.3.2021 sp.zn. 23 ICdo 56/2019 dovodil mimo jiné následující závěry. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o.z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o.z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o.z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o.z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o.z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o.z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.7. V řízení bylo prokázáno, že na základě uzavřené smlouvy o podnikatelské zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 11. 12. 2019 byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 30 000 Kč, žalovaný však měl žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 54 876 Kč. Sjednaný úrok odpovídá nominální úrokové sazbě 82,92 % ročně. Sama o sobě takto vysoká úroková sazba důvodem neplatnosti uzavřené smlouvy mezi podnikateli podle shora citované judikatury není. Důvodem absolutní neplatnosti dané smlouvy pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. však je v dané věci významná nevyváženost smluvních ujednání v neprospěch žalovaného, který není právnickou osobou, ale fyzickou osobou – podnikatelem, který ručí za své závazky zcela neomezeně, a to celým svým soukromým majetkem a podle § 433 odst. 2 o.z. je v daném smluvním vztahu slabší stranou. Za podstatnou považuje soud rovněž okolnost, že žalovaný uzavřel, byť jako podnikatel, pro něj zcela evidentně nevýhodnou smlouvu ve věku blízkém teprve hranici zletilosti, tedy ve věku 19 let. Při hodnocení obsahu smlouvy z hlediska posouzení její vyváženosti nelze kromě sjednané úrokové sazby, která v případě běžného spotřebitele je soudy hodnocena jako odporující dobrým mravům, odhlédnout od sjednaného způsobu zajištění zápůjčky, které bylo dle čl. 3.1. smlouvy realizováno vystavením žalovaným a odevzdáním žalobkyni v den podpisu smlouvy vlastní blankosměnky na řad žalobkyně, bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a platebního místa, s doložkou „bez protestu“. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká zejména v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím žalovaného jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způs