13 C 96/2025-14 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 702 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , Anonymizováno, , , Anonymizováno, s žalovanou uzavřela dne , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu s poplatky a úroky ve výši 10 302 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 593 Kč, nečila to ovšem řádně a včas a původnímu věřiteli uhradila pouze část dluhu ve výši 9 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila a je nadále v prodlení. Žalobkyně proto požaduje rovněž zaplacení úroku z úvěru a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru.2. Vzhledem k předloženým listinám soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 609 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 653 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 160 Kč, celkem tedy ve výši 10 302 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 8 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) 272,44 % ročně. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně. Žalovaná úvěr převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy a na úvěr částečně hradila, dosud zaplatila částku 9 600 Kč. Celkový dluh žalované se dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě skládá z neuhrazené jistiny ve výši 6 993,50 Kč, dlužného úroku 211,43 Kč, dosud neuhrazených poplatků 5 497,07 Kč, smluvní pokuty 6 000 Kč, úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 204,93 Kč běžících od 21. 7. 2023, které žalobkyně částečně kapitalizovala, a úroku smluvního ve výši 8 % ročně z částky 6 993,50 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení, který taktéž žalobkyně částečně kapitalizovala. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou přešla z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala dne 17. 7. 2025 žalované předžalobní výzvu, v níž byla vyzvána k úhradě dosud nezaplacené jistiny, poplatků a úroků.4. Při právním hodnocení vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností shora uvedené smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měla dle předložené smlouvy o úvěru žalovaná zaplatit oproti poskytnuté částce 12 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně ve čtrnácti měsíčních splátkách částku 22 302 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN zápůjčky ve výši 272,44 %, i když samotný úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu (dále jen NS), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále v něm NS odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen „ÚS“) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je nutné přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále rozvíjela a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“12. V dané věci byla žalovaná dle smluvních ujednání uvedené smlouvy ze dne , Anonymizováno, povinna v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na poplatcích včetně kapitalizovaného úroku částku 10 302 Kč. Tyto poplatky s