4 C 278/2023-511 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou ze dne 17. 10. 2023 (č. listu 2–9) rozšířené podáním ze dne 6. 6. 2024 (č. listu 241–245) a částečném zpětvzetí podáním ze dne 5. 3. 2025 (č. listu 463–465), se žalobce domáhal vůči žalované ve výroku citovaného rozhodnutí, když v řízení tvrdil a prokazoval, že je oprávněnou osobou dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), když jeho právní předchůdci – rodiče , Jméno žalobce A, starší a , jméno FO, uplatnili v roce 1991 restituci svého majetku a věřili v nápravu a zmírnění křivd, ke které se stát zavázal, a to i prostřednictvím zákona o půdě. Žalovaná však nesprávně stanovila charakter pozemků, o nichž v minulosti rozhodla, že se rodině žalobce nevydávají, tyto nesprávně ocenila a eviduje proto do současné doby restituční nárok žalobce v nesprávné výši. Do dne podání žaloby nebyl nárok žalobce zcela uspokojen. Důvodem je liknavý až svévolný přístup žalované, která opakovaně nevyhověla žádostem žalobce o řádné ocenění jeho restitučního nároku, opakovaně též zamítla přihlášky žalobce do veřejných nabídek z důvodu údajně nedostatečné výše restitučního nároku. Tím pokračuje páchání křivd na rodině žalobce i v současnosti. Žalobce tak byl nucen dohledat historické podklady ke správnému ocenění jeho restitučního nároku, sám si vyhledal vhodné pozemky ve správě státu a ke spravedlivému vypořádání svého restitučního nároku podal žalobu. Tou se domáhá nahrazení projevu vůle za žalovanou spočívající v bezúplatném převodu žalobcem vybraných pozemků, které stát spravuje. Zároveň žalobce poukázal na stále se opakující argumentaci žalované, která však ničeho nového nepřináší a všechna její argumentace již byla řešena v mnohých rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR tak, že byla vesměs odmítnuta. Důvody podané žaloby podpořil žalobce jím citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a odkázal na celou řadu rozhodnutí, jimiž se Nejvyšší soud ČR vypořádal s dílčími skutkovými okolnostmi a jejich právním hodnocením.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí, když jejím hlavním argumentem bylo tvrzení o tom, že restituční nárok žalobce byl již v celém rozsahu žalovanou uspokojen a není proto důvod uspokojovat cokoliv dalšího. Žalovaná dále namítala, že žalobci svědčí restituční nárok toliko ze třech zděděných rozhodnutí, a nikoliv z pěti a že žalobce nemá právo na přímý převod pozemků, neboť se neúčastnil řádně veřejných nabídek pozemků, jeho účast byla toliko účelová a zájem o získání pozemků nebyl opravdový. Část restitučního nároku žalovaná přecenila a tím prokázala, že nesetrvávala na nesprávném ocenění nároku, a tudíž její údajně tvrzená liknavost a svévole, tím není prokázána. Restituční nárok žalobce eviduje žalovaná toliko ve výši 1 412 101,60 Kč., právnická osoba, ohledem na zcela rozdílná stanoviska sporných stran prováděl procesní soud ke zjištění skutkového stavu věci rozsáhlé, avšak nutné dokazování, důkazy následně hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a vyvodil z něho tyto skutkové a poté i právní závěry., právnická osoba, posouzení stěžejních otázek daného sporu vyšel soud z mnohých ustanovení zákona o půdě a k tomu navázaných právních norem, nižší právní síly (vyhlášek, prováděcích předpisů atp.). Podle ustanovení § 4 odst. 1, 2 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1. Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení. Podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 11a odst. 13 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11. Dle čl. IV bodu 4 a čl. X zákona č. 185/2016 se ustanovení § 11a zákona o půdě s účinností od 1. 7. 2018 ruší. Dle čl. V bodu 1 uvedeného zákona převody pozemků na základě žádostí podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 11a odst. 11 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a převody z veřejných nabídek vyhlášených podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud byly nejpozději ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona splněny podmínky stanovené zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle ustanovení § 28a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Podle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. cena za 1 m2 pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí 250 Kč v hlavním městě Praze, 200 Kč v Brně, 150 Kč v , adresa, , , adresa, , , adresa, , Liberci, Luhačovicích, , adresa, , Olomouci, , adresa, , Plzni, Poděbradech, Teplicích a v , adresa, , 100 Kč v ostatních městech, v nichž působí národní výbory první kategorie, 70 Kč v dalších městech, v nichž působí městský národní výbor, 20 Kč v ostatních obcích. Cena se upraví podle přílohy č. , hodnota, . Podle odstavce 3 citovaného ustanovení cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako orná půda, ovocný sad, vinice nebo chmelnice se určí podle sazeb uvedených v příloze č. , hodnota, . , právnická osoba, č. , hodnota, vtělená k pojmu pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu v uvedeném ustanovení odkazuje na ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, podle něhož se stavebním pozemkem rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, seznamem pozemků pro výstavbu rodinných domků nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb., o Statn