9 C 241/2025-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 23 399,64 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku z důvodu nesplněných povinností žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 2. 6. 2016 smlouva o úvěru č. , IBAN, . Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec nejméně ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet dle sjednaných podmínek v pravidelných měsíčních splátkách, které byly vždy určeny dle sazebníku věřitele a byly vyčísleny v každém jednotlivém výpisu zaslaném žalované a byly splatné vždy do každého 15. dne příslušného měsíce. K prvnímu čerpání úvěrového rámce došlo ze strany žalovaného dne 29. 11. 2018. Žalovanému byly celkem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 517,42 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto ho žalobkyně o zaplacení částek upomínala. Na tyto upomínky však žalovaný nereagoval. Vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení s úhradou více jak 7měsíčních splátek, došlo dopisem ze dne 26. 8. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se skládá z nedoplatku splátek do zesplatnění ve výši 6 087,44 Kč, doplatku jistiny ve výši 16 627,70 Kč, smluvní pokuty ve výši dle sazebníku v částce 484,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 278,54 Kč, poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč, tedy celkem 23 399,64 Kč. Na úhradu těchto dlužných částek nezaplatil žalovaný ke dni podání žaloby ničeho. Vzhledem k tomu, že ani na základě předžalobní výzvy ze dne 20. 2. 2025 nedošlo k úhradě, podala žalobkyně žalobu u soudu.2. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 2. 6. 2016 a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty žalobkyně z výpisu z úvěrového účtu a oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 26. 8. 2024, dále z upomínek ze dne 25. 11. 2023, ze dne 25. 12. 2023 s upozorněním ke smlouvě ze dne 25. 10. 2023 a z předžalobní upomínky ze dne 20. 2. 2025 má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě níž byl sjednání úvěrový rámec nejméně ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet včetně poplatků a úroků v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla určena v pravidelných měsíčních vyúčtováních věřitele, splatnost těchto splátek byla sjednána vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. V průběhu smluvního vztahu žalovaný načerpal celkem finanční prostředky ve výši 19 517,42 Kč, svůj závazek však řádně neplnil. Proto došlo ke dni 26. 8. 2024 k zesplatnění pohledávky. Účastníci řízení si také sjednali smluvní pokutu pro případ nesplácení úvěru ve výši 10 % z dlužných částek. Celková dlužná částka tak se stává z nesplacené jistiny ve výši splátek do zesplatnění v částce ve výši 6 087,44 Kč, doplatku jistiny ve výši 16 627,70 Kč, smluvní pokuty ve výši dle sazebníku v částce 484,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 278,54 Kč, poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku 23 399,64 Kč. Předžalobní výzvou byla žalovaný vyzván k úhradě a upozorněna na možnost soudního vymáhání dlužné částky.4. Na základě shora uvedených závěrů soud posoudil věc podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhoval připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1799 o. z. poruší-li strana prodlením svoji smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr, který žalovaná čerpala. Své smluvní povinnosti včas a řádně nesplnil, proto došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s úvěrovými podmínkami žalobkyně a žalovanému tím vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru, poplatků a smluvní pokuty. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě vyhověl, a to nejen, co do jistiny, ale i co do požadovaného příslušenství, včetně zákonných úroků z prodlený, na které má žalobkyně právo podle § 1970 o. z., a to za situace, kdy žalovaný byl s plněním peněžitého dluhu v prodlení6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 751 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 936 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 400 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 500 Kč částkou 315 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.