2 C 309/2025-21 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce , právnická osoba, podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 11. 10. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 540 Kč s poslední splátkou splatnou dne 5. 12. 2019. Právní předchůdce žalobkyně dále uzavřel se žalovaným dne 28. 5. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 360 Kč v 60týdenních splátkách po 456 Kč s poslední splátkou splatnou dne 22. 7. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 10. 2018, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 18 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 3 600 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 32,15 % ročně a 60 týdnů trvání smlouvy) a odměna za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 5. 2018 má soud dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 3 000 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 32,15 % ročně a 60 týdnů trvání smlouvy) a odměna za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 360 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil na úvěr ze dne 11. 10. 2018 celkem částku 6 318 Kč a v případě smlouvy o úvěru ze dne 28. 5. 2018 zaplatil žalovaný na úvěr celkem částku 14 512 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží celkem částku 46 930 Kč s příslušenstvím, která se v případě smlouvy ze dne 11. 10. 2018 skládá z částky 18 000 Kč na dlužné jistině, z částky dlužných úhrad služeb ve výši 8 082 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 14 231,28 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 020 Kč, úroků ve výši 23,64 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. V případě smlouvy ze dne 28. 5. 2018 se dlužná částka skládá z částky 9 861,41 Kč na dlužné jistině, z částky dlužných úhrad služeb ve výši 2 986,59 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 062,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 670,64 Kč, úroků ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 861,41 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 861,41 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k tomuto dni celkovou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 19. 4. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky ze dne 10. 7. 2023.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 607 připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud se nejprve zabýval platností obou smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byla dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 10. 2018 sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 206,15 % ročně a v případě smlouvy ze dne 25. 5. 2018 ve výši 215,01 %, které odráží skutečnou výši úvěrového zatížení spotřebitele, když úroky ze spotřebitelského úvěru byly skryty v celé řadě dalších poplatků, jak bude dále podrobně uvedeno. Ohledně výše úvěrového zatížení z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány z