3 C 271/2021-60 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kdy byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky dne [datum] v částce 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit také náklady zápůjčky, kdy celková dlužná částka činila 95 260 Kč a byla splatná ve splátkách po 1 765 Kč měsíčně s tím, že poslední splátka byla vymezena ve výši 1 715 Kč. Žalovaný hradil závazek ze smlouvy pouze částečně, bylo zaplaceno 19 330 Kč. Vzhledem k nezaplacení jistiny zápůjčky žalobce zesplatnil závazek ke dni [datum]. 2. Žalovaný s návrhem souhlasil a žalovanou částku byl schopen uhradit do konce měsíce [číslo]. 3. Dle ust. § 2390 obč. zák. č. 89/2012 Sb. – přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč za smluvní úrok ve výši 48 % p. a. a za administrativní poplatek (400 × 54) s tím, že celkové náklady činily částku 95 260 Kč. Splátky byly vymezeny ve výši 1 765 Kč měsíčně, poslední činila 1 715 Kč. Z výpisu z účtu žalobce (čl. 35 spisu) ze dne [datum] vyplývá, že v uvedený den byla žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč na číslo účtu uvedené ve smlouvě o zápůjčce. Z výzvy žalobce ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl vyzýván o úhradu dílčích dlužných částek, které činily v součtu 11 258 Kč splatných do [datum]. Dále byl žalovaný vyzýván právní zástupkyní žalobce dne [datum] o úhradu částky 43 375,90 Kč, avšak bezvýsledně. Ze splátkového kalendáře, souvisejícího se smlouvou o zápůjčce uzavřené mezi účastníky (čl. 31 spisu) vyplývá, že žalovaný měl pro případ předčasného splacení finančních prostředků jako zápůjčky uhradit částku 95 260 Kč. Z formuláře příjmu a výdajů žalovaného k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] vyplývá, že jeho čistý příjem činil 15 000 Kč s pravidelnými splátkami půjčky ve výši 2 500 Kč a průměrnými měsíčními výdaji ve výši 5 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíce [číslo] vyplývá, že konečný zůstatek na účtu žalovaného za měsíce 5 a 6 činil v měsíci [číslo] a v měsíci [číslo] - 46,02 Kč s tím, že v měsíci 7 splátka kontokorentu činila - 68,39 Kč. Z faktury [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] vyplývá, že příjem žalovaného činil v měsíci [číslo] částku 11 148,30 Kč a částku 11 263,16 Kč v měsíci [číslo]. Dle vyjádření žalobce zaplatil žalovaný na závazek ze smlouvy částku 19.330 Kč. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovanému ustanovení shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Daná částka představuje zůstatek jistiny, poskytnuté žalobcem po částečné úhradě, kterou žalovaný doposud nezaplatil. Proto soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku současně s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 6. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o zápůjčce a jejím ujednání o zaplacení nákladů spotřebitelského úvěru, které je dle § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. v rozporu s dobrými mravy s tím, že daná smlouva o zápůjčce je z uvedeného důvodu dle ust. § 580 odst. 1 shora citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 shora citovaného zákona uvedené ve výroku I tohoto rozsudku. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za stavu, kdy se žalovaný vzdal práva na úhradu nákladů řízení.