3 C 235/2020-55 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalované tento věřitel finanční prostředky ve výši 3.400 Kč, které měly být zaplaceny nejpozději do [datum]. Finanční prostředky původní věřitel poskytl žalované za poplatek ve výši 3.299,36 Kč. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované [číslo] [bankovní účet]. Žalovaná vzhledem k tomu, že úvěr řádným způsobem nesplácela, byla upomínána o zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. 2. Žalované byla v řízení ustanovena dle § 29 odst. 3 o. s. ř. usnesením Okresního sudu v [obec] sp. zn. 3 C 235/2020 ze dne 19. 11. 2020 opatrovnice, uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí, neboť současné bydliště žalované se soudu nepodařilo zjistit. Opatrovnice žalované souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, i když uvedla, že nesouhlasí s účtováním poplatku za poskytnutí úvěru pro rozpor s dobrými mravy a požadovala návrh zamítnout ohledně přiznání poplatku za poskytnutí úvěru s tím, že by žalobci neměla být přiznána také úhrada nákladů řízení. 3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Proto soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Příslušnost soudu je vymezena nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech kapitola II oddíl 1, čl. 4 bod 1) a oddíl 4, čl. 17, bod 1) c), neboť žalovaná je státní příslušnicí Slovenska. 5. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 7. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno], na základě níž se zavázal tento věřitel poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 3.400 Kč za smluvní úrok ve výši 40 % a za poplatek ve výši 3.299,36 Kč. Finanční prostředky měly být zaplaceny do [datum]. Žalovaná však řádným způsobem úvěr nesplácela. Finanční prostředky byly žalované zaslány na účet 115 - [bankovní účet] dne [datum] v částce 3.400 Kč. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou v částce 6.699,36 Kč postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna oznámením ze dne [datum] původním věřitelem. Žalovaná byla vyzývána právním zástupcem žalobce dne [datum] o zaplacení tehdy dlužné částky ve výši 17.537,13 Kč, bezvýsledně. 8. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovanou ve výši částky 3.400 Kč jako původní jistiny poskytnutého úvěru postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit danou částku a s poukazem na prodlení žalované s úhradou této částky jí soud uložil zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 9. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I rozsudku, byla žalované vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na obsah smlouvy o úvěru a ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru, které je v rozporu s ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. tzn. dobrými mravy s tím, že daná smlouva je dle ust. § 580 odst. 1 citovaného zákona zcela neplatná. Tzn. žalobce má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalované dle ust. § 2991 citovaného zákona a následně postoupené žalobci a to ve výši částky, uvedené ve výroku I tohoto rozsudku. 11. S odkazem na procesní výsledek řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada těchto nákladů, neboť každý z nich byl ve věci úspěšný pouze zčásti.