3 C 237/2020-46 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že původní věřitel [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. V důsledku fúze sloučením ze dne [datum] se stala právním nástupcem dané společnosti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO]. Tato společnost je právním předchůdcem žalobce. Původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8.000 Kč za sjednaný poplatek to vše splatné po splátkách 240 Kč týdně. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] byla pohledávka původního věřitele postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně uvědoměn téhož dne. Dlužná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč s tím, že zůstatek ve výši 4.090 Kč tvoří další dlužné úhrady. 2. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný taktéž nereagoval, s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 5. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že v původní věřitel [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8.000 Kč v hotovosti za sjednaný poplatek v částce 5.290 Kč to vše splatné v týdenních splátkách 240 Kč. Následně jmění dané společnosti, což je patrno z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze oddíl H, vložka [číslo] ze dne [datum] v důsledku fúze sloučením přešlo na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO]. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] byla vymazána z daného obchodního rejstříku dne [datum] s tím, že nové označení této společnosti je [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], [IČO]. Tzn. došlo pouze ke změně označení společnosti, když IČ této společnosti zůstalo shodné. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným ve výši dlužné částky postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědoměn původním věřitelem dne [datum]. Dále byl žalovaný vyzýván právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu částky 18.946,86 Kč nejpozději do [datum], taktéž bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovaným postoupena žalobci. Jedná se o zůstatek jistiny, která byla poskytnuta původním věřitelem po částečné úhradě ze strany žalovaného v částce 1.830 Kč. Dále soud uložil současně s částkou ve výši 6.170 Kč platně postoupenou žalobci uhradit žalovanému i příslušenství pohledávky formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. V souvislosti s obsahem smlouvy o zápůjčce soud poukazuje na ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. a konkrétně ujednání o výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, které je v rozporu s dobrými mravy, kdy smlouva o zápůjčce je z uvedeného důvodu jako celek dle ust. § 580 odst. 1 zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze částka 6.170 Kč jako zůstatek jistiny původně poskytnutého úvěru, které je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 citovaného zákona, které vzniklo žalovanému a které bylo následně platně postoupeno původním věřitelem žalobci. 8. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce i žalovaný byli ve věci úspěšní pouze zčásti.