3 C 266/2020-28 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že žalovaná použila dne [datum] a [datum] dopravní prostředek žalobce v [obec], aniž by zaplatila stanovené jízdné. Z uvedeného důvodu žalobce naúčtoval žalované za jízdu dne [datum] jízdné ve výši 18 Kč a za jízdu dne [datum] jízdné ve výši 8 Kč. Vzhledem k nezaplacení jízdného žalobce vyúčtoval žalované také přirážku k jízdnému za každou jízdu á 1.500 Kč. Dané částky žalovaná do současné doby neuhradila. 2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 2550 obč. z. č. 89/2012 Sb. – smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 4. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil z hlášení o provedené přepravní kontrole žalobce, že žalovaná použila dne [datum] dopravní prostředek žalobce linku [číslo] vůz [číslo] aniž by zaplatila stanovené jízdné ve výši 8 Kč. Dále z hlášení žalobce ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná použila dne [datum] dopravní prostředek žalobce linku [číslo] vůz [číslo] aniž by zaplatila jízdné ve výši 18 Kč. Totožnost žalované byla zjištěna pracovníkem žalobce z [číslo obč. průkazu]. Žalovaná byla vyzývána dne [datum] a [datum] o zaplacení dílčích dlužných částek, avšak bezvýsledně. 5. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovanému ustanovení shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že žalovaná použila dopravní prostředek žalobce ve dvou případech, aniž by zaplatila stanovené jízdné specifikované shora a dále přirážku k jízdnému za každou jízdu á 1.500 Kč, účtovaných jako smluvní pokutu v souladu s ust. § 2048 obč. zák. č. 89/2012 Sb. a v souladu se smluvními přepravními podmínkami a tarifem městské hromadné dopravy žalobce. Současně s úhradou dlužné částky soud uložil žalované uhradit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. z dílčích dlužných částek, kdy výši reposazby stanovuje ČNB. 6. S odkazem na procesní výsledek řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) byla žalobci jako zcela úspěšnému ve věci na nákladech řízení přiznána částka ve výši 600 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a 2 úkonů á 100 Kč, přiznaných v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalované vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.