3 C 268/2020-36 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci uvedl, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 45.000 Kč za poplatek v částce 38.525 Kč to vše splatné po splátkách 1.393 Kč týdně. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ze strany žalované bylo částečně plněno a to v částce 25.800 Kč. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností k témuž dni postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna oznámením ze dne [datum]. Dlužná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 34.788,70 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 22.936,30 Kč, následně postoupených žalobci. Dlužná částka nebyla do současné doby ze strany žalované úhrazena. 2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřila. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala, s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ust. § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. - věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ust. § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona - dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním, jinak vyrovná. 5. V daném případě, po provedeném důkazním řízení, soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 45.000 Kč za sjednaný poplatek ve výši 38.525 Kč, to vše splatné po splátkách 1.393 Kč týdně. Žalovaná potvrdila, že při uzavření smlouvy v místě bydliště převzala v hotovosti celou výši uvedené zápůjčky. Žalovaná dle vyjádření žalobce uhradila na zápůjčku částku 25.800 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce [číslo] postoupena žalobci. O této skutečnosti byla žalovaná uvědoměna původním věřitelem oznámením ze dne [datum]. Následně na základě upomínky ze dne [datum] byla žalovaná upomínána právním zástupcem žalobce o úhradu částky 91.021,90 Kč do [datum], bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je specifikováno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku rozsudku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovanou postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit částku ve výši 19.200 Kč současně s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. Splatnost této dlužné částky s příslušenstvím, uvedené shora, soud vymezil žalované ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na ustanovení smlouvy o zápůjčce, týkající se sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky, které je v rozporu s ust. § 1 odst. 2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. tzn. dobrými mravy s tím, že daná smlouva o zápůjčce je z uvedeného důvodu ve smyslu ust. § 580 odst. 1 výše citovaného zákona zcela neplatná. Proto žalobci dle uvedené smlouvy přísluší pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 výše citovaného zákona, kterým je částka uvedená ve výroku I tohoto rozsudku následně platně smluvně postoupená žalobci. S poukazem na výše uvedené byla proto část návrhu, uvedená ve výroku III rozsudku, zamítnuta. 8. S odkazem na procesní výsledek řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) účastníkům nebyla v tomto řízení přiznána náhrada nákladů řízení, neboť byli ve věci úspěšní pouze zčásti.