10 C 129/2021-39 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 682,40 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o kontokorentu [číslo] kterou se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr na jeho běžném účtu č. [bankovní účet] až do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni [datum] byla pohledávka zesplatněna. K tomuto dni činila dlužná částka 12 767,84 Kč. Žalobce žádá úhradu jistiny úvěru ve výši 11.124,28 Kč, smluvního úroku ve výši 19,9 % z částky 11 124,28 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení z částky 11 124,28 Kč, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 12.767,84 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 558,12 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze Smlouvy o poskytnutí bankovních a platebních služeb ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného běžný účet [číslo]. Ze smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že se předchůdce žalobce akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy o kontokorentu a zavázal se poskytnout mu na běžném účtu kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč oproti zaplacení úroků ve výši 19,9 % a pojistného na pojištění vyčerpané částky ve výši 1 % z ke konci měsíce čerpané a neuhrazené částky. V čl. 6 písm. (b) smlouvy účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nedílnou součást obou smluv tvoří obchodní podmínky původního věřitele. Žalovaný nebyl oprávněn čerpat peněžní prostředky nad sjednaný úvěrový limit, přičemž takovéto přečerpání představovalo porušení Smlouvy. Žalovaný se v čl. 4 smlouvy zavázal splácet Bance úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu č. [bankovní účet] kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být dle čl. 3. Produktových podmínek pro kontokorenty hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu č. [bankovní účet]. Z výpisu z běžného účtu žalovaného plyne, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky ze dne [datum] zaslaného žalovanému soud zjistil, že banka úvěr žalovaného [číslo] na částku 11 124,28 Kč prohlásila za splatný ke dni [datum] a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě vkladem na účet č. [bankovní účet]. Dle předžalobní upomínky prvního zástupce žalobce ze dne [datum] žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, tj. nezajistil na běžném účtu č. [bankovní účet] sjednaný kreditní obrat, případně došlo z jeho strany k přečerpání celkového limitu kontokorentu nad částku 10 000 Kč. V důsledku trvajícího porušení smluvních povinností, zejména kvůli nesplácení kontokorentního úvěru stanoveným způsobem a přečerpání limitu kontokorentu (z důvodů dle čl. 6. písm. (b) a (c) Smlouvy), [příjmení] pohledávku žalovaného s účinností ke dni [datum] zesplatnila. Ke dni zesplatnění, tj. [datum], činila dlužná částka na jistině 12 767,84 Kč. [příjmení] [příjmení] uplatnila své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty, sjednané přímo ve Smlouvě, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne [datum]. 4. Dle § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2664 téhož zákona s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. Dle § 2665 zákona ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 zákona úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 zákona úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce ve smyslu shora uvedených ustanovení se žalovaným uzavřel smlouvu o běžném účtu, následně umožnil žalovanému i kontokorent do výše 10 000Kč. Žalovaný zjevně nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, navíc dopustil i vznik nepovoleného debetního zůstatku po zrušení smlouvy o úvěru. Ve smyslu výše uvedených ustanovení je proto povinen vyčerpané prostředky žalobci vrátit a to včetně běžných úroků, sjednaných ve smlouvě či dispozicích ke smlouvě, smluvní pokuty a úroků z prodlení určených dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Jelikož tedy žalobce svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázal, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 682,40 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.